infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.04.2013, sp. zn. I. ÚS 3856/12 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2013:1.US.3856.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2013:1.US.3856.12.1
sp. zn. I. ÚS 3856/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ASPET-INVEST, s. r. o., IČ: 26860848, se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba, zastoupeného Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2012 č. j. 5 Cmo 210/2012-727, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud zjistil z předložených dokladů následující. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2012, č. j. 50 Cm 233/2009-659, byl žalobce vyzván ke složení doplatku jistoty ve výši 8.850.000 Kč s tím, že žalovaný stěžovatel dne 13. 3. 2012 navrhl, aby byl žalobce vyzván ke složení doplatku jistoty, neboť stěžovatel zaplatil za vydražené akcie částku 8.950.000 Kč. Poukazoval přitom na předběžné opatření vydané Městským soudem v Brně dne 6. 5. 2008, č. j. 41 Nc 22/2008-11, kterým bylo uloženo zdržet se veškerých úkonů směřujících k převzetí akcií. Krajský soud s poukazem na §75 odst. 1věty druhé o. s. ř. a §76h o. s. ř. uložil žalobci doplatit jistotu ve výši 8.850.000 Kč, což je částka, za níž byly akcie vydraženy, minus částka 100.000 Kč, která již byla jako jistota složena. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením změnil uvedené usnesení krajského soudu tak, že se žalobce ke složení doplatku jistoty ve výši 8.850.000 Kč nevyzývá. V odůvodnění citoval ustanovení §75b odst. 1 věty prvé a druhé a odst. 2 téhož paragrafu o. s. ř. uvedl, že z této úpravy plyne, že žalobce byl povinen složit jistotu před nařízením předběžného opatření. Soud již při podání návrhu na nařízení předběžného opatření a složení jistoty v základní výši zkoumá, zda složená jistota postačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která může vzniknout předběžným opatřením. Pokud dojde k závěru, že nepostačuje, uloží žalobci složení jistoty ve výši, kterou stanoví a pokud nebude doplatek jistoty složen ve stanovené lhůtě tří dnů, návrh na vydání předběžného opatření odmítne. V dané věci však bylo předběžné opatření již nařízeno a trvá, a proto není možné po navrhovateli předběžného opatření v současné době požadovat doplatek jistoty; navíc by ani žádná sankce v případě nedoplacení jistoty nemohla následovat, neboť návrh na nařízení předběžného opatření již není možné odmítnout. II. Stěžovatel navrhl zrušit v záhlaví označené rozhodnutí vrchního soudu pro porušení svých základních práv a svobod (především na spravedlivý proces). V konkrétnostech namítá v podstatě následující. Podle §75b odst. 1 věta druhá o. s. ř. platí, že "Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu.". Podle §76h o. s. ř. platí, že "Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§75b odst. 1 věta druhá) ve lhůtě 3 dnů; učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným opatřením uložena povinnost.". Podle §77 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu pak výslovně platí, že "Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistotu.". Vrchní soud proto rozhodl v rozporu s doslovným textem citovaného právního předpisu a dopustil se svévole. Obecný soud naopak je - podle stěžovatele - oprávněn vyzvat k doplatku jistoty i za nynějšího procesního stavu (za trvání předběžného opatření). III. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným, nepřísluší mu do jejich rozhodovací činnosti zasahovat a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení zároveň neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů, jsou zásadně záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud jsou právní závěry obecných soudů v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem "jednoduchého" práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Takový stav Ústavní soud nezjistil. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem potud, že se vrchnímu soudu nezdařilo celou věc argumentačně přesvědčivě podložit. Totiž, vrchní soud jakoby vycházel z předchozího právního stavu, podle kterého skutečně a priori nebylo možné po nařízení předběžného opatření vyzvat žalobce k doplatku jistoty. Leč, od 1. 4. 2011 již je účinný §76h o. s. ř., podle kterého "Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§75b odst. 1 věta druhá) ve lhůtě 3 dnů; učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným opatřením uložena povinnost.". Na to reagoval i zákonodárce doplněním §77 odst. 2 o. s. ř. o větu druhou, se stejnou účinností (od 1. 4. 2011): "Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty.". Z těchto ustanovení občanského soudního řádu (skutečně) plyne možnost soudu stanovit doplatek žalobci i po nařízení předběžného opatření a v případě nezaplacení pak předběžné opatření zrušit. Tomuto závěru ostatně zřetelně svědčí i důvodová zpráva k zákonu č. 69/2011 Sb.: "Navržený text §76h navazuje na úpravu navrženou v §75b odst. 1 potud, že umožňuje přikročit k uplatnění požadavku na dodatečné zvýšení jistoty též kdykoli za trvání předběžného opatření, avšak již jen na návrh osoby, které byla předběžným opatřením uložena povinnost. Úprava navržená v §77 řeší stav vzniklý tím, že navrhovatel předběžného opatření požadavku na doplatek jistoty po nařízení předběžného opatření nevyhoví.". Odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci však zřejmě nasvědčuje tomu, že si příslušné novelizace nebyl vědom. Leč, ani tento fakt o protiústavnosti napadeného usnesení nesvědčí. Stěžovatel totiž nereflektuje vše podstatné. Opomíjí existenci přechodného ustanovení, čl. IV. části druhé zákona č. 69/2011 Sb.: "Řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle občanského soudního řádu ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.". Větu druhou citovaného přechodného ustanovení lze vyložit tak, že jejím smyslem je chránit právní jistotu žalobců. To platí i v tom směru, že pokud bylo na návrh žalobce nařízeno předběžné opatření po složení příslušné jistoty před nabytím účinnosti citované novely, mohl legitimně počítat s tím, že pro zachování účinků předběžného opatření již po něm další jistota (resp. doplatek jistoty) požadována nebude. To proto, že v době, kdy bylo nařízeno předběžné opatření (6. 5. 2008), o v budoucnu přijaté novele (schválena až 3. 3. 2011) - které se nyní stěžovatel dovolává - žalobce povědomí evidentně mít nemohl. Pokud tedy vrchní soud - důsledně vzato (byť výslovně) - aplikoval větu druhou citovaného přechodného ustanovení, nelze mu ve výsledku (výroku) protiústavní stav vytýkat. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatele napadeným rozhodnutím obecného soudu zjevně porušeny nebyly. Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2013 Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2013:1.US.3856.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3856/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 4. 2013
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 10. 2012
Datum zpřístupnění 22. 5. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §77 odst.2, §76h, §75b odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík předběžné opatření
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3856-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 79253
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22