ECLI:CZ:US:2013:1.US.4182.12.1
sp. zn. I. ÚS 4182/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Leopolda Charváta, zastoupeného Mgr. Romanem Smetanou, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově č. j. 169 C 338/2010-51 ze dne 26. července 2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, kterým byl zavázán k zaplacení částky 3 015,- Kč s příslušenstvím žalobci a ústavní stížnost odůvodnil tím, že rozhodnutím soudu se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž se po smrti manželky stal výlučným nájemcem bytu, na tvrzení a důkaz o svém projevu vůle užívání bytu ukončit a na skutečnost, že byl ve vazbě, což mu bránilo osobně byt žalobci předat. Dále uvedl, že, přestože vyklizením bytu pověřil své bratry, kterým udělil plnou moc, žalobce s těmito odmítal jednat, neposkytl tak potřebnou součinnost k předání bytu, a proto požadavek na úhradu částky 3 015,- Kč považuje za neoprávněný. Připustil, že plné moci nebyly úředně ověřeny, k tomu však měl ve vazbě ztíženou možnost, konečně pak podle jeho přesvědčení u zmocnění v předmětné věci taková povinnost není nikde stanovena. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí soudu, to má za nedostatečné, když neobsahuje důvody, pro které soud neprovedl jím navržené důkazy, hodnocení důkazů provedených pak nepovažuje za řádně učiněné - označený postup dle něj tak založil nepřezkoumatelnost celého rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku a obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 301/2011-97 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově na základě provedených důkazů svým spisem sp. zn. 169 C 482/2009 a pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2011 č. j. 11 Co 301/2011-97, jímž byl stěžovatel zavázán k úhradě dlužného nájemného a k vydání bezdůvodného obohacení ke dni 31. 12. 2008 v částce 47 273,- Kč s příslušenstvím a po zjištění, že až dnem 13. 1. 2009 došlo k soudnímu vyklizení předmětného bytu, opodstatněně žalovanému uložil povinnost za dobu od 1. 1. 2009 do dne vyklizení bytu žalobci částku 3 015,- Kč s příslušenstvím (§451 občanského zákoníku) uhradit. Poněvadž se soud v přiléhavém odůvodnění svého rozsudku se všemi námitkami žalovaného (nyní stěžovatele) řádně vypořádal, lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu, a proto jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" jimi učiněné hodnocení, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93, II. ÚS 216/95 a násl.). V předmětné věci se soud při hodnocení důkazů do rozporu s §132 občanského soudního řádu či s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostal, a proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku obsaženo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu