ECLI:CZ:US:2013:1.US.4356.12.1
sp. zn. I. ÚS 4356/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Eleonóry Vogelové, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2012, č. j. 17 Co 285/2012 - 124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 11 2012, která byla svým obsahem spíše žádostí o právní pomoc, brojila stěžovatelka proti v záhlaví uvedenému usnesení, na základě kterého je povinna nyní mimo jiné splácet částku 3 500 měsíčně, což jí však její finanční situace neumožňuje.
Z obsahu napadeného usnesení, které bylo přiloženo k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek pro uznání Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 2. 2012, č. j. 25 C 1031/2009-85, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 1. 6. 2012, č. j. 25 C 1031/2009-101. Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že rozhodoval ve věci na základě odvolání stěžovatelky, která uvedla, že si je dluhu vědoma, zapomněla na něj a nyní žádá o povolení splátek ve výši 1 500 Kč - 2 000 Kč měsíčně. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro změny výroků o lhůtě ke splnění povinnosti stěžovatelky, přičemž poukázal na skutečnost, že dluh měl být splacen již před více než jedenácti lety a ani po zahájení řízení stěžovatelka nevyvinula žádnou snahu jej snížit alespoň minimálními splátkami, které sama navrhla. Ani případné prokázání existence neuspokojivých příjmových a majetkových poměrů stěžovatelky by v tomto případě nemohlo být nadřazeno oprávněnému zájmu žalobce na včasném zaplacení dluhu.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla stěžovatelka vyzvána dne 29. 11. 2012 k odstranění vad návrhu, které spočívaly zejména ve skutečnosti, že nebyla v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Pro odstranění vad návrhu byla stěžovatelce stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy. Stěžovatelka byla současně poučena, že podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Výzva k odstranění vad návrhu ze dne 29. 11. 2012 byla stěžovatelce doručena dne 4. 12. 2012, stěžovatelka však vady podání ve lhůtě soudem stanovené neodstranila, pouze podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2012 opětovně poukazovala na své stále se zhoršující finanční situaci. Podmínky §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou tedy splněny, neboť lhůta třiceti dnů k odstranění vad uplynula marně. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. ledna 2013
Ivana Janů , v.r.
soudce zpravodaj