ECLI:CZ:US:2013:1.US.4389.12.1
sp. zn. I. ÚS 4389/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Apston Capital Ltd., IČ 408579, se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 55, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. září 2012 č. j. 21 Cdo 3466/2011-184 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2010 č. j. 47 Co 345/2009-110, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 odst. 3, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na průběh řízení o žalobě, ve které se domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit mu společně a nerozdílně částku 2 129 645,69 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že on jako žalobce je oprávněn domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí. I když nebylo sporu o existenci žalované pohledávky i zástavního práva na nemovitosti žalovaných, soud I. stupně žalobu zamítl, rozhodnutí odůvodnil tím, že s ohledem na datum vzniku nároku na realizaci zástavního práva není žaloba na zaplacení důvodná, když žalobce měl svůj nárok uplatnit žalobou na prodej zástavy. Uvedl, že dle jeho přesvědčení měl být soudem ve smyslu §5 občanského soudního řádu o formulaci petitu poučen, když z obsahu žaloby a relevantních důkazů bylo zřejmé, že se domáhá realizace svého zástavního práva. I když v odvolacím řízení žalobní petit upravil a změnil, odvolací soud změnu nepřipustil a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ve věci samé potvrdil, změnil pouze výrok o nákladech řízení. Poněvadž nesouhlasil s nepřipuštěním změny petitu a s názorem, že této změně nelze vyhovět, podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl, když se shodně vyslovil k poučovací povinnosti soudu dle §5 občanského soudního řádu, tj. tak, že tato není dána, týká-li se poučení o hmotném právu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu vztahující se k poučovací povinnosti soudů, uložené jim §5 občanského soudního řádu a tedy i k nepřípustnosti poskytnutí účastníku řízení poučení o hmotném právu, na shodný právní názor odvolacího soudu k obsahu citovaného ustanovení občanského soudního řádu, důvodně dovolání jako nepřípustné odmítl. Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby stěžovatele na uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 2 129 645,69 Kč s přísl. potvrdil opodstatněně. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami žalobce, nyní stěžovatele, a shodně se soudem I. stupně, poukazem na právní úpravu zástavního práva účinnou od 1. 1. 2001, dle které není-li pohledávka zástavního věřitele splněna včas, má tento právo na uspokojení své pohledávky zajištěné zástavním právem z výtěžku zpeněžené zástavy, když ji lze zpeněžit na jeho návrh ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (§165 odst. 1, 2 občanského zákoníku), shledal žalobcův požadavek na vydání rozhodnutí, jímž by zástavním dlužníkům bylo uloženo zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem, za uplatněný v rozporu s hmotným právem. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu