ECLI:CZ:US:2013:1.US.4539.12.1
sp. zn. I. ÚS 4539/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Ing. Josefa Hegra, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Sokolovská 25, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012 č. j. 32 Cdo 536/2012-257 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011 č. j. 11 Cmo 135/2011-211, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší soud jednak (I.) zamítl dovolání stěžovatele proti výroku pod bodem III. tamtéž citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze [dle něhož se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2011 č. j. 53 Cm 118/2008-165 ve vztahu k prvnímu žalovanému, tj. společnosti PREMOT Františkovy Lázně, a. s., mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 214 600,- Kč s příslušenstvím (z důvodu absence pasivní legitimace tohoto žalovaného)], jednak (II.) odmítl dovolání proti výroku pod bodem IV. (pro nepřípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení) a dále (III.) rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Uvedená rozhodnutí napadl stěžovatel formálně bezvadnou stížností, přičemž vyslovil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly rozhodovací důvody kasačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1161/08 ze dne 3. prosince 2008 potud, že v dané věci šlo také o náhradu škody, a tudíž byla dána i pasivní legitimaci prvního žalovaného (v řízení před obecnými soudy). Vycházeje z toho, stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal.
Nejvyššímu soudu, nikoliv Ústavnímu soudu, primárně výklad zákonných předpisů a sjednocování tohoto výkladu ex lege přísluší (§14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Přiklonil-li se - stejně jako předtím odvolací soud - Nejvyšší soud k závěru, který stěžovatel kritizuje, nutno říci, že jím učiněná interpretace nevykračuje z mezí akceptovatelné a takto ústavně souladným způsobem vyvozené interpretační alternativy. Je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07) a ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
Nejvyšší soud v kontextu námitek stěžovatele příkladmo poukázal i na rozhodnutí, která se otázkou řešení náhrady škody dosud nevzniklé (s důsledky nemožnosti úspěchu ve sporu) zabývají, pročež v konkrétních poměrech souzené věci co do (zatímní) neexistence škody nadto uzavřel, že nárok na vrácení dražební jistoty byl stěžovateli pravomocně přisouzen a stalo se tak vůči státu, u něhož lze očekávat, že povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím soudu splní. Rovněž adekvátně vysvětlil, proč kontradikci vůči rozhodovacím důvodům nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1161/08 rozsudek odvolacího soudu nezakládá.
Napadená rozhodnutí jsou takto výrazem ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), a proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu