ECLI:CZ:US:2013:1.US.4573.12.1
sp. zn. I. ÚS 4573/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti NisaCom, a. s. se sídlem Jindřichovice pod Smrkem č. 245, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci sp. zn. 73 Co 279/2012 ze dne 29. srpna 2012 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Liberci sp. zn. 72 EXE 7723/2011 ze dne 2. února 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu připojených napadených rozhodnutí i rozhodnutí vydaných soudy v řízení nalézacím bylo prvým ze v záhlaví označených rozhodnutí odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu I. stupně shora označeného ve výroku o nákladech řízení, jímž byla stěžovateli, poté, co bylo exekuční řízení proti němu vedené zastaveno, podle §146 odst. 2 o. s. ř. stanovena povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení částku 8 352,- Kč a stěžovateli byla dále stanovena povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 960,- Kč.
Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s poukazem na okolnosti daného exekučního řízení a řízení souvisejícího, týkajícího se týchž účastníků a vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 72 EXE 7729//2011, dovolávaje se judikatury Ústavního soudu zabývající se otázkou spojení věcí spolu souvisejících, spatřuje porušení shora označených základních práv v postupu obecných soudů, které, přestože na rozdíl od stěžovatele věděly, že oprávněným, jenž účelově rozdělil svoji pohledávku za stěžovatelem z důvodů zvýšení náhrady nákladů řízení, jsou proti stěžovateli vedena dvě exekuční řízení skutkově spolu související, obě řízení nespojily a v napadených rozhodnutích neaplikovaly ustanovení §150 o. s. ř. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu shora označeného a rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku o nákladech řízení.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatel učinil předmětem své ústavní stížnosti náhradu nákladů uvedeného řízení nepřesahující částku 10 000,- Kč. Aniž by tak Ústavní soud, který zároveň připomíná svoji roli, aplikaci podústavního práva obecnými soudy hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11), z níž mimo jiné plyne, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k samotnému předmětu řízení jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další). Stav vyžadující zásah Ústavního soudu v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu