ECLI:CZ:US:2013:1.US.4585.12.1
sp. zn. I. ÚS 4585/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti CONCORD play s. r. o., se sídlem v Praze 9, Toužimská 588/70, zastoupené Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 237/2012 ze dne 18. října 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 10 C 405/2009 ze dne 25. ledna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá, s tvrzením porušení práva zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu prvého ze v záhlaví označených rozhodnutí, bylo jím ve výroku o nákladech řízení změněno druhé z označených rozhodnutí - usnesení soudu I. stupně. Tímto usnesením bylo řízení, v němž stěžovatel měl postavení žalobce, poté, co vzal žalobu zpět, zastaveno a o nákladech řízení rozhodnuto tak, že stěžovatel zaplatí 1. žalované - Městské části pro Prahu 4 náklady řízení ve výši 238 820,- Kč, 2. žalované - České republice - Ministerstvu financí právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo pro neúčelnost vynaložených nákladů a nebylo vyhověno žádosti stěžovatele na vrácení soudního poplatku. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo k odvolání 2. žalované uvedené rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení změněno tak, že stěžovatel je i druhé žalované povinen nahradit náklady řízení ve výši 285 864,- Kč a dále byla stěžovateli stanovena povinnost nahradit 2. žalované náklady odvolacího řízení ve výši 960,- Kč.
V důvodech své ústavní stížnosti směřující proti označeným usnesením soudu I. a II. stupně stěžovatel v prvé řadě namítá, že odvolací soud nerozhodl o odvolání jím podaném proti výroku o nákladech řízení soudu I. stupně ve vztahu mezi ním a prvou žalovanou a zároveň opakuje důvody uváděné ve svém odvolání s tím, že upozorňuje na to, že podal žalobu pro zmatečnost. V poměru k měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu (výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a druhou žalovanou) pak dále, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, oponuje názoru odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu I. stupně náhradu nákladů řízení 2. žalované přiznal, neboť náklady jí vynaložené - z důvodů, které v rozhodnutí rozvedl - považoval za vynaložené účelně. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud především k té části ústavní stížnosti, jež obsahuje námitky vztahující se k rozhodování soudu I. stupně, s poukazem na stěžovatelovo sdělení, že odvolací soud zatím o jeho odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně nerozhodl, jakož i na jeho upozornění, že podal také žalobu pro zmatečnost, uvádí, že v této části, je ústavní stížnost nepřípustná (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje, a proto byla v této části jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta. Pokud jde o zbývající část námitek ústavní stížnosti, odkazuje Ústavní soud na svou dřívější judikaturu, v níž vyložil za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a své rozhodnutí řádným způsobem zdůvodní. Tak se v posuzovaném případě, kdy odvolací soud při posuzování účelnosti vynaložených nákladů, jak zdůraznil, přihlížel ke konkrétním okolnostem případu, stalo a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tak lze odkázat. Z uvedeného důvodu, byla tato část ústavní stížnosti odmítnuta jako neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu