ECLI:CZ:US:2013:1.US.4632.12.1
sp. zn. I. ÚS 4632/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 181 EC 686/2010, spolu s návrhem na zrušení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem obecný soud přiznal stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení. Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci však zjistil, že stěžovatelka proti totožnému žalovanému vedla v minulosti již několik řízení, v nichž došlo k přiznání náhrady nákladů řízení, aniž by však stěžovatelka všechny žaloby spojila do jedné, ač k tomu měla podmínky. V projednávané věci proto obecný soud konstatoval neúčelnost vynaložených nákladů na právní zastoupení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl nepředvídatelně a v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.
II.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.
Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012.
Stran eventuálního posouzení ústavních stížností stěžovatelky jako návrhů frivolních a patřičnými důsledky odkazuje Ústavní soud na svá předchozí usnesení sp. zn. I. ÚS 3321/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3483/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3533/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/12 ze dne 23. 10. 2012 a další, která jsou stěžovatelce známa.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh na zrušení §202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl z důvodů uvedených výše dle §43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu