ECLI:CZ:US:2013:1.US.4711.12.1
sp. zn. I. ÚS 4711/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Františka Chrenka, zastoupeného Mgr. Milošem Švandou, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 37a, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. září 2012 č. j. 11 EC 408/2010-71, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku, jímž byl zavázán k zaplacení částky 2 427,- Kč s příslušenstvím a nákladů řízení ve výši 4 620,- Kč. Uvedl, že dle jeho přesvědčení o žalobě soud neměl vůbec jednat, když žalobce svou pohledávku vůči němu uplatnil v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Brně, který mu uložil na tuto pohledávku plnit v rámci povolení oddlužení, a to měsíčně částky dle splátkového kalendáře. Z uvedeného důvodu považuje opětovné rozhodnutí o předmětné pohledávce za nepřípustné a v rozporu se zákonem a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku nutno konstatovat, že jím bylo rozhodnuto o částce 2 427,- Kč, která nedosahuje hranice, do níž je ve sporech v občanském soudním řízení připuštěno odvolání. K ústavním stížnostem směřujícím proti výrokům o bagatelních částkách zaujal Ústavní soud specifický přístup. Obecně platí, že rozhodnutí o bagatelní částce není schopno současně představovat porušení základních práv a svobod, a proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti proti němu předpokládá splnění přísných podmínek - opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů řízení (např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 2777/11, II. ÚS 3698/11). Stejný přístup pak platí v posuzování ústavních stížností brojících proti souvisejícím výrokům o nákladech řízení.
S ohledem na výše uvedené zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl, a proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu