ECLI:CZ:US:2013:1.US.4723.12.1
sp. zn. I. ÚS 4723/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti D. S. a nezl. F. S., obou zastoupených JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, katastrální pracoviště Praha č. j. V-6372/2011-101-KA ze dne 15. října 2012, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonného ustanovení se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2, jakož i porušení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí katastrálního úřadu, a to v jeho výroku 1., jímž byl povolen vklad vlastnického práva k pozemku č. X v katastrálním území Hájek u Uhříněvsi do katastru nemovitostí pro J. H. a M. S., a domáhají se zrušení tohoto výroku. Zároveň podali návrh na zrušení §5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, které stanoví, že proti rozhodnutí, jímž se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví.
V důvodech ústavní stížnosti stěžovatelé, kteří se na základě soudem schválené dědické dohody o vypořádání dědictví po zemřelém V. S. stali vlastníky předmětného pozemku a jsou v katastru nemovitostí jako jeho vlastnici zapsáni, popisují okolnosti případu a zpochybňují postup Katastrálního úřadu shora označeného, který v rozporu se zákonem provedl řízení o vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku na návrh podaný po smrti zůstavitele na základě darovací smlouvy zůstavitelem dříve uzavřené a tento vklad napadeným rozhodnutím povolil.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), tedy i otázkou přípustnosti stížnosti.
Důvodem nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že procesními prostředky k ochraně práva jsou nejen prostředky opravné, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (srov. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 535/12).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
Na tomto místě třeba také zdůraznit fakt z obsahu ústavní stížnosti plynoucí, totiž fakt, že zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě napadeného rozhodnutí zatím proveden nebyl, z čehož nutno dovodit, že dosud k zásahu do vlastnického práva stěžovatelů nedošlo.
Ústavní soud se také neztotožňuje s názorem stěžovatelů, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti, vydanému dle tvrzení stěžovatele na podkladě chybného postupu katastrálního úřadu, neexistuje žádný procesní prostředek k ochraně jejich práv, neboť stěžovatelé mají možnost, pokud skutečně dojde na podkladě napadeného rozhodnutí k zápisu vlastnického práva k pozemku ve prospěch jiných osob, domáhat se nápravy a ochrany svého vlastnického práva podáním určovací žaloby u příslušného obecného soudu.
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatelů odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, resp. předčasný.
Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti". Pokud je tedy samotná ústavní stížnost nepřípustná a věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Proto byl návrh na zrušení právního předpisu odmítnut dle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 14. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu