ECLI:CZ:US:2013:1.US.4757.12.1
sp. zn. I. ÚS 4757/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. Jiřího Ježka, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Srncem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Poříčí 1071/17, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2012 č. j. 1 Aps 6/2012-29, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2012 č. j. 5 A 27/2012-27, kterým byla podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jeho správní žaloba pro opožděnost.
Stěžovatel, co do jednotlivých argumentačních tvrzení shodně jako předtím v kasační stížnosti, namítal, že označené obecné soudy nesprávně interpretovaly ve věci aplikovaná ustanovení soudního řádu správního, spjatá s počítáním subjektivní a objektivní lhůty pro podání žaloby ve smyslu §84 soudního řádu správního, a to v návaznosti na novelizaci soudního řádu správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., účinnou od 1. 1. 2012. V důsledku opačného názoru Nejvyššího správního soudu na danou problematiku, ústícího ve vydání napadeného rozsudku, se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud tento rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Nejvyšší správní soud se se všemi argumentačními tvrzeními stěžovatele pregnantně, ve shodě se zásadami, na nichž posuzování (případně přípustné) retroaktivity v sepětí s intertemporalitou spočívá, vypořádal, pročež jeho rozhodnutí z kautel ústavnosti jakkoliv nevybočuje. Z toho důvodu lze (stěžovatelem kritizovaný) konečný úsudek Nejvyššího správního soudu chápat jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR) a na obsah odůvodnění napadeného rozsudku postačí za této situace v podrobnostech odkázat.
O zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces se tak v daném případě očividně nejedná; Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 17. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu