ECLI:CZ:US:2013:1.US.4803.12.1
sp. zn. I. ÚS 4803/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti L.C.I.-Legal Consultancy Internacional spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Týnská ulička 4, zastoupené Mgr. Zuzanou Lenz, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 217/1998 ze dne 13. ledna 20012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 47/2012 ze dne 20. září 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu shora označeného usnesení odvolacího soudu, bylo tímto rozhodnutím jako věcně správné potvrzeno usnesení soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh v daném řízení žalované stěžovatelky na určení neúčinnosti doručení rozsudku soudu I. stupně sp. zn. 7 Cm 217/1998 ze dne 19. 4. 2011 v podstatě s odůvodněním, že tento návrh byl stěžovatelkou podán po uplynutí zákonem stanovené 15 denní lhůty (§50d odst. 1 o. s. ř.).
Stěžovatelka v důvodech své ústavní stížnosti tomuto závěru obecných soudů oponuje a tvrdí, že vydaný rozsudek (který ve stížnosti podrobuje kritice, považuje jej za nezákonný a vydaný v nepřiměřené době), jež byl doručován prostřednictvím datové schránky, jí nebyl z důvodů dále rozvedených doručen účinně, v této souvislosti se dovolává zákona č. 300/2008 Sb. a důvodové zprávy k němu a odvolacímu soudu pak vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení §50d odst. 1 o. s. ř. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhla zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky nebyl zjištěn. Obecné soudy v dané věci na základě zjištěného skutkového stavu - který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat - ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, objasnily - zejména poukazem na stěžovatelkou nezpochybňovaný fakt, že se s doručovanou písemností seznámila zhruba měsíc a půl před tím, než návrh na určení neúčinnosti podala - z jakých důvodů nepovažují v posuzovaném případě za splněnou základní a prvotní podmínku ustanovení §50d odst. 1 o. s. ř. Na jejich rozhodnutí tak lze odkázat. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zároveň také připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu