ECLI:CZ:US:2013:1.US.526.13.1
sp. zn. I. ÚS 526/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Vladimíra Šmejkala, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora č. 740/34, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. listopadu 2012 č. j. 32 Cdo 2979/2011-388, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2011 č. j. 21 Co 749/2010-351 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. června 2010 č. j. 26 C 329/2008-299, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil svou ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu a rozsudky soudu I. a II. stupně považuje za nespravedlivé, když soudy dospěly ke svým rozhodnutím na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a když jejich některá konstatovaná skutková zjištění ani neodpovídají provedeným důkazům. Poukázal na okolnosti, za kterých předčasně došlo k ukončení leasingové smlouvy, na základě níž převzal k užívání vozidlo, na povinnosti soudu vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a také tím, co účastníci tvrdí - tuto povinnost nesplnil ani odvolací soud, který se zcela ztotožnil se zjištěními Okresního soudu Praha-západ, jeho rozhodnutí, kterým byl zavázána k zaplacení částky 202 000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 171 413,- Kč a s úrokem smluvním, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, to však bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně s poukazem na obsah dovolání, na znění §237 odst. 1 písm. c), §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Soud II. stupně k odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, důvodně se zcela ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními, důvodně jeho rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí s poukazem na provedené a hodnocené důkazy, na obsah §262 odst. 1 a §269 odst. 2 obchodního zákoníku, na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k právní podstatě leasingu, se vyčerpávajícím způsobem se všemi námitkami žalovaného vypořádal, a proto na ně lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad ní, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V předmětné věci i při hodnocení důkazů soudy rozpor s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu shledán nebyl [§132 občanského soudního řádu, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.].
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu