ECLI:CZ:US:2013:1.US.562.13.1
sp. zn. I. ÚS 562/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky JUDr. Kamily Šrubařové, zastoupené JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem Opletalova 608/2, 736 01 Havířov-Šumbark, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 11 Kss 4/2012-92, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydané v řízení o kárné odpovědnosti soudce s tvrzením, že jím byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Namítané porušení těchto práv stěžovatelka spatřovala v tom, že se Nejvyšší správní soud nedostatečně zabýval jejími námitkami, že nevyhověl návrhům na provedení důkazů, jimiž zamýšlela podpořit argumentační tvrzení přednesená v rámci své obrany, a že nepostupoval v souladu se zásadou "subsidiarity trestní represe". V důsledku těchto v návrhu podrobně rozvedených námitek se následně domáhala, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Námitkami, jež opakovaně vznáší v ústavní stížnosti, se Nejvyšší správní soud adekvátně zabýval a především se s nimi korektním, srozumitelným a přesvědčivým způsobem vypořádal, včetně toho, proč intenzita jednání, kladeného v kárném návrhu stěžovatelce za vinu, dosahuje kvality kárného provinění. Stran nevyhovění jejím důkazním návrhům se v daném případě o tzv. opomenuté důkazy nejedná, když tamní soud rovněž dostatečně přiléhavě a takto ústavně přijatelně vyložil, proč předmětným důkazním návrhům nevyhověl (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03). Za této situace nezbývá než poukázat na to, že úvahy Nejvyššího správního soudu se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu