ECLI:CZ:US:2013:1.US.650.12.1
sp. zn. I. ÚS 650/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Leoše Haltmara, zastoupeného Mgr. Janem Nedomou, advokátem, se sídlem Nový Malín 426, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2011 č. j. 7 Cmo 129/2011-91 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27. 1. 2011 č. j. 19 Cm 85/2010-70, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel napadá svou ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 23. 2. 2012, v záhlavní označená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, pobočk v Olomouci. Právě tak je totiž třeba v souladu s §72 odst. 1 písm. a) a §76 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyložit jeho chybně naformulovaný petit ústavní stížnosti, podle nějž ji směřuje proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, "ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci". Stěžovatel je přesvědčen, že mu obecné soudy svým postupem znemožnily domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když mu uložily zaplatit žalobci v původním řízení smluvní pokutu s úrokem z prodlení, počítanou procentní denní sazbou z celkové výše jeho závazku vůči žalobci. Stěžovatel zejména zdůrazňoval, že soudy řádně nevyhodnotily provedené důkazy.
2. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti. Jak Ústavní soud zjistil, podal stěžovatel proti výše označenému rozsudku vrchního soudu kromě ústavní stížnosti také dovolání. Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 1135/2012 ze dne 23. 5. 2013 (dostupný na www.nsoud.cz) tak, že zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2011, č. j. 7 Cmo 129/2011-91, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27. 1. 2011, č. j. 19 Cm 85/2010-70, s tím, že se věc vrací k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, jímž byly zrušeny oba ústavní stížností napadené rozsudky v napadených výrocích, se ve svém důsledku dotýká i obsahu ústavní stížnosti.
3. Podmínkou zahájení řízení o ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení (§75 odst. 1 ve vztahu k §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), což v tomto případě nebylo splněno. V daném případě totiž bylo možno napadnout rozsudek Vrchního soudu v Olomouci dovoláním, což stěžovatel učinil, a to úspěšně. Podal tak ústavní stížnost předtím, než vyčerpal všechny přípustné prostředky ochrany, tedy dovolání, které navíc podal úspěšně, čímž odpadl i samotný předmět řízení, když byly Nejvyšším soudem zrušeny oba rozsudky napadené ústavní stížností.
4. Nezbylo proto než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2013
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka