ECLI:CZ:US:2013:1.US.729.12.1
sp. zn. I. ÚS 729/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Hany Pavlů, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Blanická 19, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 10 A 355/2011 - 25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že výrok v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto, že jí nenáleží náhrada nákladů řízení, ačkoli řízení bylo zastaveno z důvodů zpětvzetí nečinnostní žaloby pro pozdější chování žalovaného, který svou nečinnost napravil, je v rozporu s ústavně zaručenými právy stěžovatelky, a to právem na soudní ochranu a právem na ochranu vlastnictví, a napadené rozhodnutí zrušil. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že právní závěr Městského soudu v Praze je zcela odchylný od konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k této otázce.
2. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci nebylo možno dospět k jinému závěru, než že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Ústavní soud poukazuje na to, že stěžovatelka byla v napadeném usnesení Městského soudu v Praze náležitě poučena, že je proti tomuto rozhodnutí možno podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka se však svou ústavní stížností přímo obrací na Ústavní soud, aniž by využila zákonem (soudním řádem správním) předvídané možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost, a proto je ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
5. Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2013
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka