ECLI:CZ:US:2013:1.US.833.13.1
sp. zn. I. ÚS 833/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Davida Zoubka, zastoupeného Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem Smetanova 6, 678 01 Blansko, adresa pro doručování: Koliště 55, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. ledna 2013 č. j. 9 Afs 1/2012-47, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2011 č. j. 30 Ca 157/2009-87, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 23. října 2009 č. j. 14866/09-1102-705050 a rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 30. září 2008 č. j. 29702/08/343970/0158, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal ve své daňové věci (vyměření daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2006) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Zevrubně rozvedené stížnostní body svého návrhu, o něž toto návrhové žádání navrhovatel opíral a které již předtím (převážně) předestřel Nejvyššímu správnímu soudu v kasační stížnosti, navrhovatel upíná k realizaci důkazního procesu a hodnocení důkazní situace, v níž dle jeho náhledu nastala situace, ve které měl (dle něj nutně) správce daně stanovit daň za použití pomůcek ve smyslu §31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pro posouzení věci rozhodném. Na podporu svých vývodů navrhovatel odkázal rovněž na s danou problematikou související nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího správního soudu. Navrhovatel se posléze domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, následně zrušil nálezem napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Námitky uplatněné v návrhu předestřel navrhovatel v téměř shodném rozsahu v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se s nimi potud, pokud poukazovaly na stav důkazní situace v předmětné daňové věci, hodnocení důkazů a případnou povinnost správce daně stanovit náhradním způsobem daň za použití pomůcek, v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vypořádal, přičemž tak učinil i s odkazem na relevantní judikaturu. Takto postačí na obsah odůvodnění jeho rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat. Poukaz navrhovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/2004 se potom jeví jako nepřiléhavý, když skutkové a právní situaci v něm pojednávané kauzu navrhovatele připodobnit nelze. Zvrátit závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu s ohledem na kontextuální posouzení důkazní situace nemůže ani (navrhovatelem vyjmenovaná) judikatura Ústavního soudu týkající se nerespektování soudní judikatury, "sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti" a zohlednění teleologického výkladu.
V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se navrhovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu se takto stal bezpředmětným.
Náhradu nákladů řízení navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení §62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu