ECLI:CZ:US:2013:1.US.910.13.2
sp. zn. I. ÚS 910/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Michaely Prýmové, zastoupené Mgr. Romanem Šteffelem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 13, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. ledna 2013 č. j. 22 Cdo 2769/2012-353, Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2012 č. j. 49 Co 276/2010-334 a Městského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2010 č. j. 33 C 138/2004-269, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právu vlastnit majetek, právu na spravedlivý proces, jakož i v právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, jak je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Poukázala na postup soudů, u nichž trvalo jednání o vypořádání společného jmění celých 9 let, na způsob vypořádání tohoto jmění, když jí samotné se dostalo cca 100 000,- Kč (od žalovaného má obdržet 532 079,- Kč a zaplatit pak na hypotéční úvěr 399 712,05 Kč), přitom žalovaný získal nemovitost, byl zavázán uhradit na dluh z úvěru 399 712,05 Kč a jí částku 532 079,- Kč, do vypořádání však nebyly zahrnuty výnosy plynoucí z jeho obchodního podílu a podle jejího přesvědčení soudy také nezohlednily ani současnou hodnotu domu, přikázaného žalovanému. Postup soudů dle ní nemá oporu v normativním základě a je v rozporu s přirozeným právem a spravedlností i se základními principy vypořádání zaniklého společného jmění manželů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v souladu s obsahem dovolání a s poukazem na zjištění a právní závěry odvolacího soudu dospěl k opodstatněnému závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněných námitek správné, a proto dovolání důvodně zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem občanského soudního řádu). V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, pro jaké skutečnosti soud při vypořádání společného jmění účastníků rozhodl správně o jejich povinnosti k úhradě hypotečního úvěru, stejně pak pro jaká zjištění se předmětem tohoto vypořádání nestaly tvrzené výnosy žalovaného z jeho účasti na podnikání obchodní společnosti, když zde pak odkázal na správné, výstižné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Na obsah odůvodnění jak výroků rozsudku Nejvyššího soudu, tak rozsudku Krajského soudu v Brně (ze dne 23. 3. 2012), který přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně (ze dne 29. 4. 2010) v souladu s §212 a §212a občanského soudního řádu, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu