ECLI:CZ:US:2013:1.US.94.13.1
sp. zn. I. ÚS 94/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele R. V. H., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky o povolení vydání navrhovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu ze dne 19. prosince 2011 č. j. 1221/2011-MOT-T/42 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2012 sp. zn. 14 To 140/2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, doručeným Ústavnímu soudu do datové schránky dne 8. ledna 2012 a doplněným podáním předaným k doručení Ústavnímu soudu téhož dne, se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
Z obsahu návrhu a jeho příloh se podává, že Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 2. října 2012 sp. zn. 14 To 140/2012 zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2012 č. j. Nt 478/2011-217 a oproti soudu I. stupně rozhodl, že vydání navrhovatele na Ukrajinu, jak je ve výroku jeho usnesení blíže specifikováno, je přípustné.
Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2012 sp. zn. Nt 478/2011, kterým byla posléze předběžná vazba stěžovatele přeměněna na vazbu vydávací, se stěžovatel - jak uvádí v návrhu - dověděl, že rozhodnutím ze dne 19. prosince 2011 č. j. 1221/2011-MOT-T/42, které mu dosud dle konstatování v návrhu nebylo doručeno, rozhodl ministr spravedlnosti podle §399 odst. 1 trestního řádu o jeho vydání na Ukrajinu.
Navrhovatel s odkazem na blíže rozvedenou argumentaci vyslovil přesvědčení, že napadená rozhodnutí zasahují do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 3, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání. Navrhovatel se v důsledku toho domáhal, aby Ústavní soud nejprve odložil vykonatelnost označeného rozhodnutí ministra spravedlnosti a následně ústavní stížností napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění do novelizace provedené zákonem č. 404/2012 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle čl. IV části druhé zákona č. 404/2012 Sb. (jenž nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013) označeného rubrikou "Přechodná ustanovení" začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Pro úplnost se uvádí, že podle bodu 4. sdělení Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 469/2012 Sb. "Nová znění ustanovení §72 odst. 3 až 5 (lhůta k podání ústavní stížnosti) a §75 odst. 1 (přípustnost ústavní stížnosti) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., budou uplatňována v souladu s přechodnými ustanoveními v čl. IV části druhé zákona č. 404/2012 Sb.".
Z doručenek založených ve spise Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 478/2011 Ústavní soud zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2012 sp. zn. 14 To 140/2012 bylo obhájci navrhovatele Mgr. Petru Václavkovi doručeno dne 11. října 2012 a navrhovateli 19. října 2012. Překlad usnesení byl navrhovateli následně doručen dne 8. listopadu 2012. Při počítání lhůty 60 dnů od doručení rozhodnutí k podání ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení, vycházeje (ve prospěch navrhovatele) od doručení překladu napadeného usnesení, připadl poslední den lhůty na 7. ledna 2013 (pondělí).
Podal-li navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dne 8. ledna 2013, tj. 61. den od doručení překladu tohoto usnesení, učinil tak po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání. Uvedená lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
Pokud se označeného rozhodnutí ministra spravedlnosti týče, navrhovatel uvedl, že mu nebylo dosud doručeno. Z toho ovšem plyne, že běh lhůty k podání ústavní stížnosti takto (do jejího podání) nezapočal a ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí je za této situace předčasná, pročež je nutno ji kvalifikovat jako nepřípustnou.
Ústavnímu soudu za této situace nezbylo, než návrh dílem jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, a dílem jako návrh nepřípustný, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout [§43 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví označeného rozhodnutí ministra spravedlnosti se stal takto bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Pavel Holländer
soudce zpravodaj