ECLI:CZ:US:2013:2.US.177.13.1
sp. zn. II. ÚS 177/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu JUDr. Lubomíra Müllera, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Praha 6, Vodňanského 538/4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013 ve věci sp. zn. 5 Ad 9/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že posuzované podání není přípustné.
Rubrikovaným rozsudkem Městský soud v Praze jednak zamítl stěžovatelovu správní žalobu proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a jednak nevyhověl jeho návrhu ze dne 11. 11. 2012 na zastavení řízení ve smyslu ustanovení §62 odst. 4 soudního řádu správního.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v poučení napadeného rozsudku městského soudu je sice uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, stěžovatel však ve svém podání o správnosti tohoto poučení vyjadřuje pochybnosti a odvolává se na znění ustanovení §104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního.
Pokud měl nicméně stěžovatel pochybnosti o přípustnosti kasační stížnosti, měl se řídit poučením městského soudu; je přitom zřejmé, že dle městského soudu na rozhodnutí o nevyhovění návrhu na zastavení řízení, proti němuž oponentura artikulovaná v ústavní stížnosti výlučně směřuje, důvod nepřípustnosti kasační stížnosti uvedený v ustanovení §104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního nedopadá, jelikož stěžovatelův návrh na zastavení řízení, respektive důvody, pro které stěžovatel tento svůj návrh podával, nebyly předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 7. 11. 2012 ve věci sp. zn. 6 Ads 76/2012.
Rovněž v projednávané věci se proto musí uplatnit princip subsidiarity, v jehož důsledku je třeba považovat stěžovatelovu ústavní stížnost za nepřípustnou dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť je zřejmé, že stěžovatel nevyužil procesní prostředek (kasační stížnost), o jehož dispozici byl městským soudem poučen. Ústavnímu soudu proto nezbylo než posuzované podání dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 6. února 2013
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj