ECLI:CZ:US:2013:2.US.2060.09.1
sp. zn. II. ÚS 2060/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o procesním nástupnictví a přerušení řízení ve věci ústavní stížnosti MUDr. Vladimíra Kozy, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 13 C 141/2008-44 ze dne 6. 1. 2009 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 189/2009-72 ze dne 21. 5. 2009, za účasti Okresního soudu Plzeň-město a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, a České lékařské komory, se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 38, IČO: 43965024, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost stěžovatele MUDr. Vladimíra Kozy, proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Dne 24. 10. 2012 oznámil zástupce stěžovatele soudu, že stěžovatel zemřel. Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 občanského soudního řádu, §7 odst. 2 občanského zákoníku), zabýval se Ústavní soud otázkou, zda může v řízení pokračovat s jeho právním nástupcem, či zda má s ohledem k povaze věci řízení zastavit.
Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázána na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li stěžovatel v jeho průběhu.
Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle ustanovení §107 odst. 1 občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení pokračovat ihned, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy, a dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o práva, jež by podle hmotného práva byla vázána na osobu stěžovatele, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, smrtí účastníka nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a nejde ani o případ, kdy by bylo zřejmé, že účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit určitou peněžní částku, což je rozhodnutím, které je způsobilé zasáhnout do vlastnického práva stěžovatele. Z povahy věci plyne, že se nejedná o práva účastníka řízení, která by nepřecházela na jeho právní nástupce, a proto z tohoto důvodu není nutné řízení zastavit.
Ze zprávy JUDr. Jana Kubečka, soudního komisaře, ze dne 15. 11. 2012 a 7. 3. 2013, pověřeného projednáním dědictví po zemřelém stěžovateli, kterou si Ústavní soud vyžádal, se podává, že jako dědicové podle zůstavitelovy závěti nastupují jediné zákonné dědičky v I. dědické skupině pozůstalé dcery.
K výzvě soudu dcery zemřelého stěžovatele, Mgr. Naděžda Lasotová a MUDr. Markéta Sobotová, prostřednictvím vyjádření původního právního zástupce sdělily, že se zatím nerozhodly, zda hodlají v řízení pokračovat či nikoli.
V řízení před obecnými soudy již existuje pravomocné rozhodnutí a teprve v důsledku zrušujícího nálezu by nastal takový stav, kdy by dědicové mohli svými úkony v řízení ovlivňovat jeho výsledek; zájem na účastenství osob (procesním nástupnictví) určených usnesením o dědictví je proto nepominutelný.
Vzhledem k uvedeným okolnostem Ústavní soud podle ustanovení §107 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu rozhodl tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2013
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu