ECLI:CZ:US:2013:2.US.2300.11.1
sp. zn. II. ÚS 2300/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti JUDr. Dany Novákové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí č. 18, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Nco 74/2010-2734 ze dne 31. května 2011 za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
2. Stěžovatelka měla za to, že se napadené rozhodnutí dostatečně nevypořádalo s její námitkou podjatosti vůči soudkyni Krajského soudu v Brně, Mgr. Evě Krčmářové.
3. Ústavní soud ze své dosavadní úřední činnosti (řízení sp. zn. I. ÚS 711/06, sp. zn. IV. ÚS 2074/08) jako notorietu (§121 o. s. ř.) zjišťuje, že stěžovatelka vykonávala od 14. 2. 2002 funkci správkyně konkursní podstaty obchodní společnosti BOS, a. s., se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem (dále jen „úpadce“). Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 24 K 15/2002-987 ze dne 1. 9. 2006 byla této funkce zproštěna a správcem konkursní podstaty byl ustanoven Ing. Petr Sedláček, jenž podal u krajského soudu dne 30. 3. 2007 na stěžovatelku žalobu o zaplacení částky 1 715 000 Kč s příslušenstvím. Podstatou žaloby bylo tvrzení, že stěžovatelka postupovala při výkonu funkce správkyně konkursní podstaty v rozporu s ustanovením §8 odst. 3 věty poslední zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), čímž protiprávně zkrátila konkursní podstatu úpadce o uvedenou částku.
4. Stěžovatelka již v těchto řízeních podjatost uvedené soudkyně Krajského soudu v Brně namítala. O ní rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, přičemž vyšel z právního závěru, podle něhož správce konkursní podstaty je zvláštním procesním subjektem, který nemá postavení účastníka řízení, námitka podjatosti mu nepřísluší, a proto námitku neshledal důvodnou a rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Současně doplnil, že správce je oprávněn napadnout odvoláním ta rozhodnutí, kterými soud rozhoduje o právech a povinnostech. Toto rozhodnutí bylo napadeno ústavní stížností a Ústavní soud o ní rozhodl usnesením sp. zn. I. ÚS 711/06 ze dne 14. 2. 2007 tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
II.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Zákon o Ústavním soudu přikazuje podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Pokud informace zjištěné v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, jakožto výsledku činnosti vymezené v hranicích daných návrhem stěžovatelovým, přivedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, musí být bez dalšího odmítnuta.
7. Dosavadní judikatura Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, in Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, nález č. 127, str. 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci sp. zn. II. ÚS 105/01, in Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 23, nález č. 98, str. 11, nález ve věci sp. zn. I. ÚS 371/04, in Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, nález č. 121, str. 255).
8. Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998).
9. V souzené věci je zapotřebí předeslat, že se ze strany stěžovatelky jedná o v pořadí další námitku podjatosti proti téže osobě, a z pohledu ústavněprávního je tato druhá námitka vystavěna na argumentaci, že „podjatá“ soudkyně „ (…) přehlíží postup správce konkurzní podstaty Ing. Petra Sedláčka, který neodůvodněně snížil příjmy do konkurzní podstaty (…)“
10. Ústavní soud v této souvislosti shledal, že stěžovatelka míjí smysl a účel námitky podjatosti, kterou odůvodňuje konkrétním postupem Krajského soudu v Brně, s nímž věcně nesouhlasí. K tomuto účelu však námitka podjatosti neslouží, má-li stěžovatelka o správnosti postupu soudu pochybnosti, přiznává jí právní řád jiné prostředky obrany. Vrchní soud v Olomouci postupoval při rozhodování o námitce podjatosti podle zákona, rozhodnutí je srozumitelné a logické a nedošlo k porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, která je jedním z předpokladů spravedlivého rozhodování a právní jistoty.
IV.
11. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce v řízení před Ústavním soudem nepodařilo prokázat zásah a porušení ústavně zaručených základní práv a svobod, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2013
Dagmar Lastovecká v. r.
předsedkyně senátu