ECLI:CZ:US:2013:2.US.2354.12.1
sp. zn. II. ÚS 2354/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Ivana Szipiny, zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, Ostrava, proti usnesení rozhodce Mgr. Lubomíra Matěje ze dne 6. 6. 2012 sp. zn. 2005381/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 6. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozhodce vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel napadá usnesení rozhodce, kterým byl zamítnut jeho návrh na složení jistoty žalobcem na náhradu nákladů řízení.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Na toto vymezení navazuje na úrovni zákona ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zakládající legitimaci k podání ústavní stížnosti osobě, která tvrdí zkrácení svých ústavně zaručených práv a svobod zásahem orgánu veřejné moci. Rozhodce či stálý rozhodčí soud však za orgány veřejné moci nelze považovat; rozhodce ani rozhodčí soud nelze ztotožňovat s obecnými soudy, které vykonávají v České republice soudnictví ve smyslu čl. 81 a násl. Ústavy. Mají povahu soukromých osob, na něž sporné strany přenášejí procesní dohodou pravomoc projednat a rozhodnout jejich spor. Není-li rozhodce či stálý rozhodčí soud orgánem veřejné moci, nemůže ani jeho rozhodnutí či jiný zásah být přímo předmětem ústavní stížnosti ([srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 174/02 ze dne 15. července 2002 (U 20/27 SbNU 257) nebo nález sp. zn. I ÚS 3227/07 ze dne 8. 3. 2011 (N 37/60 SbNU 441).
Obsahově totožnou ústavní stížnost stěžovatele směřující proti jinému rozhodnutí stejného rozhodce Ústavní soud již přezkoumával, přičemž ji z obdobných důvodů usnesením ze dne 23. 7. 2012 sp. zn. 2 ÚS 2517/12 odmítl.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu ani nyní nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro nepříslušnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj