ECLI:CZ:US:2013:2.US.2401.13.1
sp. zn. II. ÚS 2401/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Tomáše Křepely, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem, se sídlem v Praze, proti postupu Okresního soudu ve Zlíně ve věci sp. zn. 0 Nt 215/2013, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 6. srpna 2013 a doplněnou podáním ze dne 10. srpna 2013 se stěžovatel domáhá vyslovení zákazu pokračovat v odmítání soudní ochrany ohledně jeho žádosti o propuštění z vazby podané dne 21. července 2013 u Krajského státního zastupitelství v Brně, předložené státním zástupcem dne 23. července 2013 Okresnímu soudu ve Zlíně, a uložení povinnosti Okresnímu soudu ve Zlíně předmětnou žádost o propuštění z vazby projednat a rozhodnout o ní. Tvrdí, že došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky, jakož čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že je stíhán od 21. září 2012 pro zločin obecného ohrožení podle §272 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku, přičemž je v tomto řízení od 20. září 2012 omezen na svobodě útěkovou vazbou. Dne 21. července 2013 podal stěžovatel u Krajského státního zastupitelství v Brně žádost o propuštění z vazby. Dozorový státní zástupce přípisem ze dne 22. července 2013 obhájci stěžovatele sdělil, že žádosti o propuštění z vazby nevyhověl a předložil ji k rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně. Soudce Okresního soudu ve Zlíně neformálním přípisem sp. zn. 0 Nt 215/2013 ze dne 23. července 2013 obhájci stěžovatele sdělil, že žádost o propuštění z vazby odmítl s tím, že o dalším trvání vazby rozhodl obecný soud dne 22. července 2013 a toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, a proto dosud neuplynulo třicet dnů od právní moci posledního rozhodnutí o dalším trvání vazby.
3. Stěžovatel má za to, že usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně sp. zn. 6 To 163/2013 ze dne 30. dubna 2013, kterým bylo naposledy pravomocně rozhodnuto o jeho vazbě, byl určen počátek lhůty pro podání žádosti o propuštění z vazby. Jeho žádosti ze dne 21. července 2013 nebránil fakt, že soudkyně Okresního soudu ve Zlíně k návrhu státního zástupce usnesením sp. zn. 0 Nt 271/2013 ze dne 22. července 2013 nepravomocně rozhodla o jeho ponechání ve vazbě. Neztotožňuje se tedy s výkladem §71a trestního řádu, na jehož základě soudce odmítl projednat a rozhodnout stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby právě s ohledem na nově vydané nepravomocné rozhodnutí o jeho vazbě. Při takovéto interpretaci by měl každý obviněný absurdní problém podat účinnou žádost o propuštění z vazby, protože by nebylo možné vyloučit střet žádosti o propuštění z vazby s návrhem na další trvání vazby. V případě tohoto střetu by žádost o propuštění z vazby nepožívala ochrany práv, k jejímuž poskytování jsou soudy povolány. Dále stěžovatel připomíná, že jeho žádost obsahovala tzv. novoty, a proto se na ni předmětné časové omezení ani nevztahovalo.
4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou splněny všechny formální náležitosti. Jedním ze znaků ústavní stížnosti, jako procesního prostředku na ochranu základních práv a svobod je její subsidiarita. To je dáno tím, že ochrana základních práv a svobod je pod ochranou soudní moci jako celku a nikoliv jen Ústavního soudu. Proto je každý povinen zásadně vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu poskytuje právní řád.
5. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1739/11 (N 163/62 SbNU 417) v obdobné situaci Ústavní soud vyložil, že za efektivní prostředek proti nečinnosti soudu, který bez legitimního důvodu nehodlá učinit řádný procesní úkon reagující na podání účastníka řízení, lze považovat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích. To je dáno tím, že od obecného soudu, rozhodujícího o takovém návrhu, je možné očekávat, že dokáže rozpoznat svévoli vedoucí k nečinnosti od legitimního postupu nezávislého soudu.
6. Stěžovatel však ani netvrdí, že by podal předmětný procesní prostředek efektivně způsobilý k ochraně jeho práva. V každém případě ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o tomto procesním prostředku.
7. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu