ECLI:CZ:US:2013:2.US.2412.13.1
sp. zn. II. ÚS 2412/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Ladislava Daneše, zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem, se sídlem Komenského 319/6, 397 01 Písek, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2013, č. j. 19 Co 2742/2012-437, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo dotčeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále dle doslovného znění "právo vlastnit majetek garantované článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."
2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích mimo jiné o odvolání stěžovatele tak, že jím podané odvolání, které směřovalo proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 26. dubna 2012, č. j. 16 C 862/2003-334, odmítl. Rozhodl tak proto, že stěžovatel v průběhu řízení, ve kterém šlo o restituci, po vydání rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 9. listopadu 2005, č. j. 6 C 862/2003-71, nepodal odvolání a tím se rozhodl v řízení nepokračovat. Zbývající účastníci v řízení sice dále pokračovali, ale protože podle názoru odvolacího soudu, který se opíral o názor Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2005, sp. zn. 30 Cdo 1383/2005, nešlo o nerozlučné společenství, přestal být stěžovatel účastníkem řízení.
3. Stěžovatel v podané ústavní stížností argumentuje tím, že jde v daném případě o řízení podle části páté občanského soudního řádu, kde účastníkem řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správními orgány a v průběhu řízení před soudem, a proto nemůže být okruh účastníků měněn s jedinou výjimkou, kdy dojde k procesnímu nástupnictví. Kromě toho poukázal na to, že předmětem řízení před Okresním soudem v Písku v roce 2005 nebyly pozemky nyní označené jako parc. č. X1 a parc. č. X2. Z toho dovozuje, že tehdy nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.
4. Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti, která obsahuje pouze minimalistickou ústavněprávní argumentaci (ta se omezuje pouze na konstatování porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a chybně odkazuje na čl. 38 odst. 2 Listiny, ačkoliv právo vlastnit majetek je zakotveno v čl. 11 Listiny), v podstatě jen rekapituluje obsah vydaných rozhodnutí a okolnosti případu. V ústavní stížnosti opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před odvolacím soudem a jedná se tak pouze a jen o pokračující polemiku s jeho závěry, která je vedena v rovině práva podústavního, a stěžovatel - nepřípadně - předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadený rozsudek dalšímu instančnímu přezkumu.
6. Aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že odvolací soud soud - způsobem, jemuž nelze vytýkat nedostatek ústavní konformity - vydané rozhodnutí adekvátně odůvodnil, toto odůvodnění je racionální a srozumitelné (lze je zastávat), a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy obecných soudů v občanskoprávním řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou. K námitce, že o pozemcích nyní označených jako parc. č. X1 a parc. č. X2 nebylo rozhodováno a že tehdejším rozhodnutím nebyl vyčerpán celý předmět řízení nutno dodat, že se jedná jen o nové označení částí pozemků, o nichž bylo v roce 2005 rozhodováno pod jiným jejich označením, přičemž toto nové označení vyplývá z geometrického plánu č. 679-5/2012 vyhotoveným Ing. Václavem Fifkou až dne 3. dubna 2012.
7. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že i řízení podle části páté občanského soudního řádu je řízením na ochranu soukromých práv, a proto nikoho nelze nutit, aby se v takovém řízení svých práv domáhal. Jestliže se tedy účastník rozhodl nepokračovat v řízení, které vyvolal svojí žalobou, uplatnil toliko své právo domáhat se u soudu ochrany svého práva tak, že na tuto ochranu rezignoval. Ústavní soud přitom nemá pochybnosti o tom, že mezi osobami oprávněnými uplatnit restituční nárok nevzniká nerozlučné společenství, neboť bylo věcí každé oprávněné osoby, zda nárok na restituci uplatnila.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu