ECLI:CZ:US:2013:2.US.2423.13.1
sp. zn. II. ÚS 2423/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti obchodní společnosti Q.N.T. s. r. o., se sídlem Vážného 15, Brno, zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem HLADÍK & TAUBER, advokátní kanceláře, v. o. s., se sídlem v Brně, proti příkazu soudce Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. Nt 674/2013 ze dne 27. června 2013, za účasti Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 7. srpna 2013 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu. Jím byla k návrhu vedlejšího účastníka řízení nařízena prohlídka určité budovy a souvisejících pozemků nacházejících se v Brně - Černovicích a užívaných stěžovatelkou, jako nájemkyní, a bylo přikázáno, aby prohlídku provedli příslušníci Celního ředitelství pro Jihomoravský kraj, oddělení odhalování trestné činnosti, ve spolupráci s dalšími příslušnými celními policejními orgány. Stěžovatelka jej považuje za ústavně nekonformní, zasahující nepřípustně do jejích ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka rekapituluje, že se podle příkazu prověřuje podezření trestného činu porušování práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 trestního zákoníku. Toho se měli dopustit Chu Hai Phuong a Luu Thi Tuyet Mai tím, že objednali u dalších osob výrobu zboží neoprávněně označeného ochrannými známkami, které je pro ně převáženo 2 až 3x týdně do tržnice Olomoucká 65 v Brně, tedy do nemovitostí označených v příkazu. Toto zboží má být pak uváděno do oběhu jednak na uvedené tržnici a na tržnici "Excalibur City Hatě" v okrese Znojmo.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti konkrétně namítá, že je osobou zcela nezúčastněnou na prověřované trestné činnosti. V minulosti poskytovala vždy orgánům činným v trestním řízení součinnost v souvislosti s obdobnou trestnou činností podnájemců prodejních a skladovacích míst. Policie totiž provádí úkony v trestním řízení a celní správa úkony v řízení správním v prostorách zmíněné tržnice pravidelně. Obrazové záznamy z bezpečnostních kamer, jejichž zajištění bylo v příkazu zvláště vytčeno, byly pořizovány dlouhodobě, přičemž nikdy nedošlo k jejich ničení nebo likvidaci za účelem jejich zatajení před orgány veřejné moci. Proto obrazových záznamů z bezpečnostních kamer orgány činnými v trestním řízení tímto způsobem považuje za nepřípustný zásah do svých základních práv. Nebyly vyloženy konkrétní okolnosti hrozby jejich zatajení nebo ukrytí. Nepřiměřenost daného nástroje trestního řízení vyvozuje i z toho, že byly požadované záznamy vydány již po výzvě a bezodkladně, stejně jako další požadované listiny. Je toho názoru, že by sledovaného účelu mohlo býti dosaženo postupem dle §78 odst. 1 trestního řádu, bez toho, aby docházelo k zásahu do jejích práv a svobod. Hypoteticky by stav v okamžiku odmítnutí vydání (případně zatajení nebo snad zničení kamerových záznamů) po náležité výzvě policejního orgánu opravňoval orgány činné v trestním řízení k užití dalších prostředků trestního procesu. Orgány činné v trestním řízení však zvolily nejsilnější možný prostředek výkonu represivní moci vůči jednotlivci, ač měly nepochybně k dispozici podstatně mírnější a ke stejnému účelu určený zákonný nástroj. Nelze obecně připustit, aby bylo možno shledávat zákonným přístup orgánů státní moci vůči jinak bezúhonným osobám. Až absurdně vyhlíží představa, že by obecně každý provozovatel kamerového systému byl ohrožen výkonem prohlídky. I s vědomím neznalosti spisu na okraj namítá, že zjevně nebyly splněny všechny zákonné podmínky neodkladnosti úkonu dle 83a odst. 1 trestního řádu, neboť minimálně podmínka, že není možno zahájit trestní stíhání, nebyla dána, jak ostatně vyplývá ze samotného příkazu.
4. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
5. Institut prohlídky, ať domovních či jiných prostor, má podle procesního předpisu dvě fáze - fázi nařízení a fázi provedení. Soud, který rozhoduje o nařízení, vychází v souladu s podústavním právem z předpokladů, které svoji důvodnost opírají o údaje nacházející se ve spise (srov. sp. zn. II. ÚS 369/05, U 24/39 SbNU 469; aj). Naproti tomu policejní orgán, který prohlídku provádí, je povinen postupovat podle reálně exitující situace v okamžiku, kdy v souladu se soudním příkazem přikročí k vlastnímu výkonu.
6. Ústavní soud je vázán návrhem, a proto může posuzovat jen ty námitky stěžovatelky, které se vztahují k napadenému příkazu, kterým byla nařízena prohlídka tzv. jiných prostor. Za této situace se proto nemůže Ústavní soud zabývat tím, že v rámci výslechu před zahájením prohlídky jednatel stěžovatelky Quang Nguyen Xuan (označený v protokolu za podezřelého) výslovně prohlásil, že vydá požadované věci, a podal i s tím související požadované informace, a přesto bylo následně přikročeno k provedení prohlídky (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1375/11 ze dne 11. 9. 2012 - bod 40.; aj.).
7. Jak sama stěžovatelka uvádí, je z příkazu dostatečně zřejmé, jaké trestní věci se prohlídka konkrétně týkala. Subjektivní dojem stěžovatelky, že byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu, přitom Ústavní soud nesdílí. Mimo jiné s ohledem na skutečnost uvedenou v odůvodnění napadeného příkazu, že padělky jsou dováženy, skladovány a dále distribuovány konspirativním způsobem. V tom je totiž implicitně zahrnuta pochybnost jak o znalosti rozsahu a kvalitě sledované trestné činnosti, tak především o znalosti okruhu osob, které se na ní mají trestněprávně relevantním způsobem podílet. Z této skutečnosti vyplývá i potřeba zajistit předmětné věci důležité pro trestní řízení jako úkon neodkladný a neopakovatelný. Konečně z příkazu jasně vyplývá, jaké konkrétní věci důležité pro trestní řízení měly být touto cestou především získány. Proto lze uzavřít, že obecný soud v dané věci ústavně souladným způsobem aplikoval ustanovení §83a trestního řádu. K zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky proto došlo bez toho, že by tato práva a svobody byly napadeným příkazem porušeny.
8. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2013
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu