ECLI:CZ:US:2013:2.US.2757.13.1
sp. zn. II. ÚS 2757/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Pavla Marchfelda, proti postupu v řízení před Městským soudem v Brně ve věci sp. zn. 46 C 18/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 9. září 2013, aniž by byl právně zastoupen, se domáhal ochrany svých práv v řízení o náhradě škody u Městského soudu v Brně proti žalovanému Domu sociální prevence. Stěžovatel připojil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2013 (44 Co 430/2012-22), kterým bylo změněno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2012 (46 C 18/2012-14) tak, že žaloba se neodmítá. Věc stěžovatele byla vrácena soudu prvního stupně jako věcně nesprávná k pokračování v řízení.
Stěžovatel tvrdil, že v řízení jsou porušována jeho práva, kdy soud je nečinný, včas neposkytl ochranu jeho právům a nepřihlédl ke svízelné sociální situaci. Dále zpochybnil postup soudu při náhradním doručování, neboť jeho adresa je soudu známa. Usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli osobně doručeno 15. 5. 2013 v kanceláři Městského soudu v Brně. Stěžovatel nikterak nekonkretizoval, která ústavně zaručená práva měla být porušena a ani nevznesl návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout.
II.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Ve smyslu §35 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.
Návrh trpěl dále závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení. Stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Ústavní soud dospěl k závěru, že není efektivní vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání, neboť jde o návrh nepřípustný.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2013 (44 Co 430/2012-22) bylo změněno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2012 (46 C 18/2012-14) tak, že žaloba se neodmítá. Věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným rozsudkem bylo zrušeno předchozí rozhodnutí a v celém rozsahu vráceno nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že postup nalézacího soudu nebyl správný, neboť odmítl žalobu pro vady, které žalobce neodstranil. Nalézací soud za tohoto procesního stavu musí pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. V řízení před nalézacím soudem je přitom nesporné, že stěžovatel je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat se všemi svými procesními právy.
Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení sp. zn. II. ÚS 2953/07 z 13. prosince 2007 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
Ústavní soud nemůže poskytnout ochranu stěžovateli, který sám svým chováním protahuje řízení, včas a řádně nepřebírá zásilky. Ústavní soud z úředního styku zjistil, že si stěžovatel řádně nepřevzal usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2013 o odstranění vad podání, proto bylo vyvěšeno na úřední desce.
Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. října 2013
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj