ECLI:CZ:US:2013:2.US.2846.13.1
sp. zn. II. ÚS 2846/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jany Matajsové, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č.j. 30 Co 65/2013-316, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 26. 8. 2013, jež byla podána dne 27. 8. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 8 a tímto soudem postoupena Ústavnímu soudu dne 16. 9. 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č.j. 30 Co 65/2013-316.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
4. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
5. Posledním procesním prostředkem k ochraně tvrzeného práva stěžovatelky bylo v posuzovaném případě odvolání, o němž bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 23. 4. 2013. Jak bylo zjištěno dotazem učiněným u Obvodního soudu pro Prahu 8, jenž ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, byl tento rozsudek doručen právnímu zástupci stěžovatelky, jímž byl v řízení před obecnými soudy Mgr. Jan Rambousek, dne 29. 5. 2013. Tímto dnem tedy stěžovatelce počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, jež stěžovatelce marně uplynula dne 29. 7. 2013, nikoli až dne 29. 8. 2013, jak ve své ústavní stížnosti stěžovatelka mylně uvádí.
6. Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nebyla stěžovatelkou podána ve shora uvedené lhůtě, je její ústavní stížnost podána opožděně. Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka podala svou ústavní stížnost v rozporu s ustanovením §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8, který ji následně Ústavnímu soudu postoupil, nikoli přímo nadepsanému soudu, neboť ústavní stížnost byla u Obvodního soudu pro Prahu 8 podána až dne 27. 8. 2013, tj. až po marném uplynutí lhůty stanovené v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
7. S ohledem na opožděnost ústavní stížnosti Ústavní soud proto ani nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení.
8. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2013
Jaroslav Fenyk, v. r.
soudce Ústavního soudu