ECLI:CZ:US:2013:2.US.2860.12.1
sp. zn. II. ÚS 2860/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Tomáše Slavíka, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem advokátní kanceláře Symfonická 1496/9, Praha, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 6. 2012 č.j. 14 EXE 4085/2010-165 a příkazu JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora, Exekutorského úřadu Klatovy, k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 11. 2011 č.j. 120 EX 41904/10-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým nebylo vyhověno námitkám stěžovatele proti tomuto příkazu.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 1. 2011 č.j. 14 EXE 4085/2010-17 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele, a to kvůli vymožení pohledávky na částku 968 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel uvádí, že se proti tomuto usnesení odvolal, neboť soud prvního stupně před vydáním napadeného rozhodnutí nezjistil náležitě skutkový stav. Stěžovatel totiž dne 10. 12. 2010 dvěma bankovními příkazy na částky 7 088 Kč a 300 Kč uhradil oprávněnému 7 388 Kč, tedy 968 Kč za jistinu a 6 420 Kč za náklady řízení. Dne 26. 4. 2011 odvolání doplnil sdělením o platbě ze dne 31. 1. 2011 ve výši 126 Kč (úrok z částky 968 Kč). Soud vyhodnotil odvolání stěžovatele nikoli jako odvolání, ale jako návrh na částečné zastavení exekuce.
Dne 23. 5. 2011 oprávněný podal exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce z důvodů uhrazení uvedených částek. Usnesením soudního exekutora ze dne 25. 5. byla exekuce v části uplatněné pohledávky zastavena.
Příkazem exekutora ze dne 15. 11. 2011 byla stěžovateli, jakožto povinnému, stanovena povinnost uhradit exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 800 Kč a oprávněnému náklady exekuce ve výši 3 420 Kč. (O úhradě nákladů exekuce bylo rozhodováno opakovaně, neboť původní příkaz exekutora k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 5. 2011 byl k námitce stěžovatele usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 10. 2011 zrušen a věc byla vrácena exekutorovi.) Námitkám stěžovatele proti příkazu ze dne 15. 11. 2011 nebylo ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 vyhověno.
Stěžovatel namítá, že jeho odvolání ze dne 31. 1. 2011, doplněné dne 26. 4. 2011, mělo být řádně projednáno jako odvolání, nikoli jako návrh na částečné zastavení exekuce. Stěžovatel totiž nenamítal, že po vydání rozhodnutí ze dne 5. 1. 2011 začal plnit, ale že vše podstatné splnil již 10. 12. 2010, tedy před nařízením exekuce, a zbytek (úrok ve výši 126 Kč) dne 31. 1. 2011, tedy ještě předtím, než rozhodnutí ze dne 5. 1. 2011 nabylo právní moci. Jestliže dosud nebylo řádně projednáno odvolání stěžovatele, vycházel příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 11. 2011 z nesprávného podkladu.
Vzhledem k tomu, že jistinu a náklady nalézacího řízení uhradil dobrovolně ještě před vydáním usnesení o nařízení exekuce a úrok před právní mocí tohoto usnesení, není dle stěžovatele důvod, aby si exekutor účtoval náklady exekučního řízení ve výši 7800 Kč. Stěžovatel dále nesouhlasí s poukazem soudu na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 2819/09, neboť mu jsou přičítaný pohnutky a názory stěžovatelky v uvedeném řízení, ačkoli stěžovatel v této věci nemá s jejím případem nic společného.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod).
Ústavní soud předesílá, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům.
Ústavní soud konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 5 se věcí velmi důkladně zabýval, a to v kontextu všech pro věc rozhodných skutečností. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o nařízení exekuce bylo odmítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2011 čj. 72 Co 278/2011- 39. V dané věci je přitom nesporné, že stěžovatel jako povinný sice před vydáním usnesení o nařízení exekuce dlužnou částku částečně zaplatil, avšak úrok z prodlení zaplatil až po vydání tohoto rozhodnutí, a dále v 15ti denní lhůtě stanovené ve výzvě exekutora k dobrovolnému plnění nezaplatil náklady exekuce a náklady oprávněného. Dle soudu v dané věci proto nelze aplikovat ustanovení §11 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., umožňující v případě dobrovolného plnění povinného i po nařízení exekuce ve stanovené lhůtě, krátit odměnu exekutora o 50 %. Soud konstatoval, že exekutor sice pochybil, když ve výzvě k dobrovolnému zaplacení na možnost krácení odměny neupozornil, nicméně s ohledem na stěžovatelem uplatňovanou argumentaci (stěžovatel nenapadl výši nákladů exekuce a nákladů opravného, ale trval na zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce z důvodů zaplacení jistiny a nákladů nalézacího řízení před právní mocí nařízení exekuce), a s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu, neshledal důvod pro aplikaci ustanovení §11 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb.
Uvedené závěry neshledává Ústavní soud jako neústavní. Pokud jde o poukaz soudu na rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2819/09 Ústavní soud dodává, že v ústavní stížnosti napadeném rozhodnutí nebyly stěžovateli podsouvány pohnutky jiného účastníka v jiném řízení, ale soud vycházel z konkrétní jednoznačné argumentace stěžovatele. Závěry v citovaném judikátu, včetně posouzení způsobilosti porušit základní práva stěžovatele s přihlédnutím k výši možného rozdílu v přiznané částce, proto lze vztáhnout i na projednávanou věc.
Jakkoliv se v konečném výsledku může stěžovateli jevit výše částky, kterou je povinen zaplatit, nepřiměřeně vysoká, nezbývá než připomenout, že je na každém, aby si v rámci občanskoprávního řízení střežil svá práva a postupoval tak, aby co nejvíce eliminoval případné nepříznivé důsledky vyplývající z nedodržení svých závazků. Stěžovatel nepopírá, že pravomocně přiznanou pohledávku oprávněného neuhradil a oprávněnému nezbylo než podat návrh na výkon rozhodnutí, přičemž stěžovatel příslušenství dlužné částky před nařízením exekuce v plné výši neuhradil.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu