ECLI:CZ:US:2013:2.US.2866.13.1
sp. zn. II. ÚS 2866/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele: A. H., t. č. ve Věznici Plzeň-Bory, PS 335, proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, č. j. OAM-344/ZA06-ZA14-2012 ze dne 4. 12. 2012 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 22 Az 21/2012-35 ze dne 15. 5. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2013, stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, která dle jeho názoru porušují jeho ústavní práva garantovaná čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústavy České republiky v souvislosti s čl. 2, čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků.
Napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany tak, že dle §10a písm. e) zákona o azylu je tato žádost nepřípustná, a řízení o ní bylo podle §25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou, o níž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením č. j. 22 Az 21/2012-35 ze dne 15. 5. 2013, jímž řízení podle §33 písm. b) zákona o azylu zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), žalobě nepřiznal odkladný účinek (výrok III.) a opatrovníku stěžovatele nepřiznal odměnu (výrok IV.).
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány.
Opravným prostředkem proti napadenému rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 zákona o azylu žaloba podaná u krajského soudu ve správním soudnictví. Tohoto opravného prostředku stěžovatel využil, předmětným usnesením Krajského soudu v Brně však bylo řízení o něm zastaveno. Zrušení tohoto pro stěžovatele nepříznivého rozhodnutí mohl docílit cestou dalšího opravného prostředku - kasační stížnosti.
Podle ustanovení §102 soudního řádu správního je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí, kasační stížnost. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak. Pro dané usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, žádná výluka neplatí. Toto usnesení ostatně obsahuje řádné poučení, že proti němu lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Lze doplnit, že podání kasační stížnosti ve věci stěžovatele by mělo odkladný účinek (viz ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu). Jak však Ústavní soud ověřil u Krajského soudu v Brně, kasační stížnost podána nebyla. Stěžovatel tak nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Ústavní stížnost je z výše uvedených důvodů nepřípustná, přičemž nebyly shledány důvody pro postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona a ústavní stížnost odmítnout.
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění této vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj