ECLI:CZ:US:2013:2.US.3313.12.1
sp. zn. II. ÚS 3313/12
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, zastoupených Mgr. Petrem Panýrem, advokátem, se sídlem Vocelova 5, Praha 2, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010, č. j. 51 Co 148/2010-157, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2011, č. j. 4 Nd 157/2011-167, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé, nezastoupeni advokátem, se dne 27. 8. 2012 obrátili na Ústavní soud s podáním označeným jako ústavní stížnost, které však nesplňovalo požadavky vyplývající ze zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Proto byli vyzváni k odstranění vad, k čemuž došlo až advokátem zpracovaným podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2012. Tímto podáním se domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010, č. j. 51 Co 148/2010-157, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2011, č. j. 4 Nd 157/2011-167, a dále aby bylo Okresnímu soudu ve Frýdku Místku a Krajskému soudu v Ostravě zakázáno pokračovat v porušování základních práv a svobod a Ústavou České republiky, a aby jim bylo uloženo obnovit stav před jejich porušením.
Stěžovatel Bc. Ladislav Rengard se v řízení před Okresním soudem ve Frýdku Místku ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 258/2006 domáhá určení neplatnosti odstoupení žalované společnosti TRISIA, a. s., od nájemní smlouvy a zaplacení částky 54 263 Kč. Stěžovatelka není účastníkem tohoto řízení, ale usiluje o vstup do tohoto řízení. Ve věci nebylo meritorně rozhodnuto. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím, kterými bylo rozhodováno o bezplatném zastoupení stěžovatele postupem podle §30 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Stěžovateli nejprve byl ustanoven zástupce z řad advokátů, s jehož postupem ale stěžovatel nesouhlasil a se svými výhradami se obrátil na soud. Ten poté, co se k výhradám vyjádřil ustanovený advokát, tohoto zprostil povinnosti stěžovatele zastupovat. Současně rozhodl, že se mu další advokát neustanovuje. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal a o tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně v upraveném znění výroku potvrdil.
Stěžovatel dále navrhl, aby předmětná věc byla z důvodů vhodnosti postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, v jehož obvodu se v současné době zdržuje. S přikázáním věci nesouhlasila žalovaná. Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, o návrhu ústavní stížností napadeným usnesení rozhodl tak, že se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikazuje.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadají postup obecných soudů a cítí se býti dotčeni ve svých ústavně chráněných právech. V případě bezplatného zastoupení zejména v právu na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), neboť přes skutečnost, že jsou dány podmínky pro ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů, toto právo je jim upíráno. V případě nevyhovění návrhu na postoupení věci z důvodů vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se cítí dotčeni v právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny a čl. 90 Ústavy, neboť nebyly zohledněny oprávněné důvody jejich žádosti, zejména velká vzdálenost soudu od místa, kde se nyní zdržují a dále jejich oprávněná nedůvěra k soudcům věcně a místně příslušného soudu, z nichž většina byla členy KSČ.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Podle ustanovení §43 odst. 3 usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Samotný nesouhlas stěžovatelů s právním názorem obecných soudů nemůže opodstatněnost ústavní stížnosti založit. Z postavení Ústavního soudu v systému orgánů veřejné moci vyplývá, že jeho úlohou je posoudit, zda bylo postupováno ústavně konformním způsobem. Skutečnost, že obecné soudy zaujaly právní názor, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud neshledává nic protiústavního na stanovisku, že samotný nesouhlas účastníka řízení s postupem advokáta ustanoveného k bezplatnému zastupování, nezakládá důvod k ustanovení jiného advokáta, pokud v postupu již ustanoveného advokáta nebylo shledáno věcné pochybení. Pokud jde o postoupení věci z důvodů vhodnosti, nejde o právo garantované ústavním pořádkem. Naopak jím je garantováno právo na zákonného soudce, jak na to správně poukázal Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení.
Lze tedy uzavřít, že důvody pro zásah ze strany Ústavního soudu v daném případě shledán nebyl. Ústavní soud ověřil, že obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, a proto byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu