ECLI:CZ:US:2013:2.US.335.12.1
sp. zn. II. ÚS 335/12
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 15. srpna 2013 sp. zn. II. ÚS 335/12 ve věci ústavní stížnosti Ing. arch. Petra Kopala, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 32, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 419/2011-160 ze dne 27. října 2011 a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 9 C 40/2008-148 ze dne 8. června 2011 o odmítnutí stěžovatelova dovolání pro opožděnost, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou jako účastníků řízení a Ing. Miroslava Koukoly, zastoupeného JUDr. Miloslavem Peterkou, advokátem se sídlem Jagellonská 24, 130 00 Praha 3, jako vedlejšího účastníka řízení.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 29 Co 419/2011-160 ze dne 27. října 2011 a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 9 C 40/2008-148 ze dne 8. června 2011 se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvedl, že obecné soudy pochybily, pakliže odmítly dovolání jako opožděně podané, když dovodily, že dovolací návrh byl okresnímu soudu doručen datovou schránkou až den následující po dni, v němž uplynula lhůta pro podání dovolání. Stěžovatel poukázal na to, že předmětná zpráva byla dodána okresnímu soudu dne 11. 4. 2011 v 21.14.44 hodin, a k tomuto svému tvrzení odvolacímu soudu předložil kopii potvrzení o odeslané datové zprávě s informací o dodání této zprávy příjemci. Odvolací soud však tuto argumentaci stěžovatele zcela pominul a ve svém rozhodnutí se k ní nikterak nevyjádřil. Stěžovatel obecným soudům především vytýká, že včasnost či opožděnost podání učiněného prostřednictvím veřejné datové sítě (datovou schránkou) odvíjejí od okamžiku doručení takové zprávy jejímu příjemci, a nikoli od dodání zprávy, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, jakož i dalšími rozhodnutími téhož krajského soudu v jiné věci stěžovatele. Na podporu této své argumentace stěžovatel také předložil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, kterým bylo ve stejné situaci rozhodnuto ve prospěch stěžovatele. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí zrušil.
II.
3. V posuzované právní věci Okresní soud v Jablonci nad Nisou shora označeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele, v původním řízení žalovaného, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010 č. j. 17 Co 415/2010-131, neboť dospěl k závěru, že dvouměsíční lhůta k podání dovolání skončila dne 9. 4. 2011, a poněvadž tento den připadl na sobotu, poslední den lhůty se posunul na pondělí dne 11. 4. 2011. Stěžovatel podal dovolání elektronicky soudu dne 12. 4. 2011 v 00.04.16 hodin, kdy bylo doručeno do centrální ePodatelny okresního soudu, tedy opožděně.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci výše citovaným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že rozhodující jsou údaje obsažené v identifikátoru elektronického podání na elektronickou podatelnu okresního soudu, z něhož je prý zřejmé, že dovolání bylo do datové schránky doručeno 12. 4. 2011 v 00.04.16 hodin. Tento časový údaj je rozhodný také pro posouzení včasnosti podaného dovolání, neboť tam vykazovaný čas je časem evidovaným na úložišti, "kde je synchronizován na centrálním úložišti Ministerstva vnitra".
III.
5. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ve vyjádření k ústavní stížnosti, prostřednictvím předsedkyně senátu 29 Co JUDr. Jitky Musilové, uvedl, že po prostudování písemného odůvodnění napadeného usnesení zpracovaného tehdejší předsedkyní senátu JUDr. Ivou Němečkovou a argumentů obsažených v ústavní stížnosti, s ústavní stížností souhlasí.
6. Okresní soud v Jablonci nad Nisou ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že žádným způsobem do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasáhl. Při posuzování, zda dovolání bylo podáno včas, prý měl k dispozici identifikátor elektronického podání, ze kterého "je naprosto zřejmé, že dovolání bylo doručeno do centrální ePodatelny až 12. 4. 2011 v 00.04.16, tedy opožděně", a proto bylo rozhodnuto o odmítnutí dovolání. Argument stěžovatele, že dovolání podle jeho elektronické informace bylo podáno včas, byl dle okresního soudu předložen až v odvolacím řízení, nebyl odvolacím soudem shledán důvodným a usnesení okresního soudu bylo jako správné potvrzeno.
7. Vedlejší účastník Ing. Miroslav Koukola ve vyjádření poukázal na to, že rozhodným časem je dle jeho názoru centrální čas na úložišti, který je synchronizován s tzv. "atomovými hodinami" na centrálním úložišti Ministerstva vnitra. Pokud tedy soudu došlo dovolání stěžovatele po lhůtě, a to dne 12. 4. 2011 v 00.04.16 hodin, pak platí čas uvedený v usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a dovolání stěžovatele tak bylo podáno po lhůtě. Dle vedlejšího účastníka stěžovatel subjektivní pochybení při podání dovolání řeší prostřednictvím Ústavního soudu, a tudíž navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
8. Vedlejšímu účastníkovi paní Libuši Mičanové se výzvu k vyjádření nepodařilo doručit ani zanechat výzvu k jejímu vyzvednutí, a proto Ústavní soud postupoval dle §49 odst. 2 až 4 o. s. ř. ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu a vyvěsil ji na své úřední desce dne 26. 7. 2013. Vedlejší účastník poskytnuté desetidenní lhůty k vyjádření nevyužil a dosud se k věci nevyjádřil.
9. Ústavní soud již stěžovateli žádná vyjádření k replice nezasílal, neboť z obsahu došlých vyjádření neplynou jiné závěry, než které již zazněly v napadených rozhodnutích. Ústavní soud v dané věci ústní jednání nenařídil, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
IV.
10. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, příslušný spisový materiál, jakož i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
11. Ústavní soud považuje na prvém místě za nutné sdělit, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva jednoduchého, to jest podústavního, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, jestliže porušením jednoduchého práva došlo současně i k porušení základního práva nebo svobody, například ústavně nekonformní aplikací pramene práva nebo jeho ústavně nekonformní exegezí. Je tak oprávněn a povinen ověřit, zda v souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému soudnímu aktu, byly dodrženy ústavní limity, zejména jestli v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich. Otázkou svévole se přitom Ústavní soud zabývá dosti podrobně ve své judikatuře a ustáleně její pojem vykládá v obecné poloze jako extrémní nesoulad právních závěrů s provedenými skutkovými a právními zjištěními [viz nálezy sp. zn. III. ÚS 138/2000 ze dne 29. 3. 2001 (N 53/21 SbNU 451) in fine, sp. zn. III. ÚS 303/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555), sp. zn. III. ÚS 351/04 ze dne 24. 11. 2004 (N 178/35 SbNU 375), sp. zn. III. ÚS 501/04 ze dne 3. 3. 2005 (N 42/36 SbNU 445), sp. zn. III. ÚS 606/04 ze dne 15. 9. 2005 (N 177/38 SbNU 421), sp. zn. III. ÚS 151/06 ze dne 12. 7. 2006 (N 132/42 SbNU 57), sp. zn. IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303), sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371) aj., dostupné též na http://nalus.usoud.cz].
12. V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky pro jeho kasační zásah, jak jsou nastíněny v předchozím odstavci, byly splněny. Ústavní soud shledal, že rozhodnutí obecných soudů jsou postavena na nesprávném právním závěru, jehož aplikace vedla k porušení stěžovatelova práva na přístup k dovolacímu soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
13. Ústavní soud pokládá za vhodné poznamenat, že otázkou doručování prostřednictvím veřejné datové sítě (datových schránek) se již opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí, ve kterých zejména posuzoval ústavní konformitu judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se doručování veřejnou datovou sítí, na kterou běžně odkazují jak soudy, resp. specializované senáty těchto soudů ve správním soudnictví, tak i soudy, resp. senáty obecných soudů rozhodující v občanskoprávním řízení. V nálezu sp. zn. II. ÚS 3518/11 ze dne 10. 1. 2012 (N 7/64 SbNU 69), dostupném též na http://nalus.usoud.cz, Ústavní soud aproboval závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený v jeho usnesení ze dne 15. 7. 2010 č. j. 9 Afs 28/2010-79 (dostupné na www.nssoud.cz), a sice že není rozhodný ani prvotní okamžik odeslání datové zprávy, ani okamžik, kdy se do datové schránky soudu přihlásí oprávněná či pověřená osoba, nýbrž okamžik jejího dodání soudu, tj. rozhodující je údaj na doručence či potvrzení o zaslání datové zprávy o tom, kdy k dodání do datové schránky adresáta došlo, a nikoli až okamžik, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, jelikož "není přijatelné, aby orgán veřejné moci (zde soud) vlastním postupem (zejména svým pasivním přístupem či nečinností - nepřihlášením oprávněné osoby do datové schránky) určil okamžik, kdy mu bude podání účastníka řízení předáno, tedy kdy z procesněprávního hlediska vyvolá účastníkem zamýšlené důsledky" (viz str. 5 citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu). Tyto úvahy kasačního soudu byly jako ústavně konformní stvrzeny i v následujícím nálezu sp. zn. III. ÚS 3036/12 ze dne 24. 4. 2013 [(N 67/69 SbNU 227), též dostupný na http://nalus.usoud.cz].
14. Ústavní soud nemá důvod se od této své judikatury odchýlit ani v nyní projednávané věci, a to již proto, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ve vztahu ke stěžovateli (navíc zastoupenému týmž právním zástupcem jako v nyní řešené věci) již v jiné věci, avšak v identické otázce rozhodl (viz usnesení tohoto soudu č. j. 35 Co 455/2011-233 ze dne 16. 11. 2011 přiložené k ústavní stížnosti) v jeho prospěch, přičemž vyšel ze zmíněného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a na podporu svých závěrů uvedl tytéž argumenty. Zřejmě tato skutečnost představuje i důvod, proč krajský soud (byť v jiném složení) s ústavní stížností souhlasil. Pakliže tedy obecné soudy pokládají v napadených rozhodnutích datum a čas doručení do datové schránky soudu prvního stupně za rozhodný okamžik k zachování lhůty k podání dovolání, a nikoli datum a čas dodání do datové schránky tohoto soudu, jde o postup porušující právo na spravedlivý proces stěžovatele.
15. Navíc údaj obsažený v identifikátoru elektronického podání na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou - čtyři minuty po půlnoci dne 12. 4. 2011 - sotva lze považovat za okamžik doručení datové zprávy do datové schránky soudu ve smyslu §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, neboť vedle toho, že rozumně nelze předpokládat, že by se v noci běžně do datové schránky soudu přihlašovala osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, krajský soud v rozporovaném usnesení tvrdí, že jde o čas synchronizovaný s časem na centrálním úložišti Ministerstva vnitra, tedy v podstatě o časový údaj, kdy je dokument v datové schránce soudu teprve připraven k řádnému vyzvednutí (stažení, otevření) poté, co byl nejprve "dodán" do jeho datové schránky, nikoli však již vyzvednut, tj. tento údaj nesignalizuje přihlášení do datové schránky soudu osoby, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému (a zpřístupněnému) dokumentu.
16. Za daných okolností proto Ústavní soud vyslovil porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a přistoupil ke zrušení stěžovaných soudních rozhodnutí. Při opětovném projednání a rozhodnutí v posuzované věci jsou obecné soudy vázány právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu, jakož i souvisejícími právními názory vyslovenými v dalších nálezech (čl. 89 odst. 2 Ústavy).