ECLI:CZ:US:2013:2.US.3742.12.1
sp. zn. II. ÚS 3742/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti BYTOVÉ DRUŽSTVO - Jižní svahy, se sídlem Josefa Kainara 904, 721 00 Ostrava - Svinov, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem se sídlem Tichá 464, 721 00 Ostrava - Svinov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 UL 2/2012-154 ze dne 29. 6. 2012, usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 62 C 2/2009-120 ze dne 20. 1. 2012 a usnesení Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 62 C 2/2009 ze dne 9. 5. 2011 ve spojení s návrhem na uložení Okresnímu soudu v Ostravě celé řady procesních povinností, jakož i návrhem na přiznání stěžovateli nákladů řízení a nahrazení škody způsobené usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 62 C 2/2009-120 ze dne 20. 1. 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje náležitosti §34, §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá jednak zrušení shora označených rozhodnutí okresního a krajského soudu, jednak současně Ústavnímu soudu navrhuje, aby Okresnímu soudu v Ostravě uložil nařídit do 30 dnů od doručení nálezu Ústavního soudu ústní jednání a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 803/2002 ze dne 26. 11. 2003 o věci rozhodl, a ukončil tak průtahy v předmětném řízení. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým výrokem rozhodl, že dle §24 odst. 5, 6, a 7 zákona č. 72/1994 Sb. na členy družstva přecházejí s převodem vlastnických práv k bytům družstva současně všechny závazky družstva připadající na převáděné byty. Závěrem stěžovatel navrhl, aby mu byly vedlejším účastníkem nahrazeny náklady spojené s podáním ústavní stížnosti, jakož i aby mu nahradil škodu způsobenou výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, a to ve výši, kterou na návrh stěžovatele stanoví soud prvního stupně.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o návrhy na zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě, je v této části ústavní stížnost jak opožděná, tak i nepřípustná.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012 byl ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 2/2009 ustanoven znalec Ing. Aleš Ptáček, jehož úkolem je provést řádné vyúčtování služeb poskytovaných s bydlením v předmětných bytových jednotkách v domě č. p. X v M. za roky 2005 a 2006. Proti tomuto usnesení však není přípustné odvolání [§202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.")]. Ústavní stížnost však byla sepsána až dne 26. 9. 2012 a Ústavnímu soudu doručena dne 1. 10. 2012. Je tak zřejmé, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti v mezidobí bezpečně uplynula. Nadto je třeba upozornit, že proti rozhodnutí soudu o ustanovení znalce není ústavní stížnost přípustná, neboť jde toliko o dílčí procesní rozhodnutí soudu, kterým se nerozhoduje ve věci samé. Ochranu základních práv stěžovatele, a to včetně práv procesních, totiž nelze chápat odtrženě od práv či povinností, o nichž je vedeno před obecnými soudy řízení. Námitky vznesené v ústavní stížnosti proto stěžovatel může uplatnit v dalším průběhu řízení před obecnými soudy pomocí prostředků, které občanský soudní řád předvídá (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1235/10 ze dne 24. 5. 2010 či usnesení sp. zn. I. ÚS 576/06 ze dne 27. 9. 2006, jimiž byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost směřující proti usnesení o ustanovení znalce, obě dostupná v databázi rozhodnutí Ústavního soudu na elektronické adrese http://nalus.usoud.cz). Ostatně stěžovatel proti osobě znalce podal následně námitky, o nichž bylo rozhodnuto usnesením téhož soudu ze dne 19. 4. 2012.
Pokud jde o usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, jde o usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření zakazující stěžovateli jakékoli dispozice se svým majetkem, a sice na návrh vedlejšího účastníka (v původním řízení žalobce). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který usnesení soudu prvé stolice potvrdil svým rozhodnutím ze dne 1. 9. 2011, č. j. 71 Co 201/2011-109; toto usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 10. 10. 2011. Z toho je patrné, že i zde je ústavní stížnost opožděná. Krom toho stěžovatel nenapadl usnesení odvolacího soudu jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku ochrany svého práva, takže i v tomto ohledu je návrh na zrušení prvoinstančního rozhodnutí okresního soudu o předběžném opatření nepřípustný.
Pokud jde o návrhy stěžovatele na uložení Okresnímu soudu v Ostravě celé řady výše rozvedených procesních povinností, jakož i o návrhy na přiznání stěžovateli nákladů řízení a nahrazení škody způsobené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, není Ústavní soud k jejich projednání příslušný. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci. O návrzích stěžovatele rozhodují a mohou rozhodovat toliko soudy obecné, řídíce se ustanoveními občanského soudního řádu; tyto otázky však do kompetence Ústavního soudu, jak je vymezena čl. 87 Ústavy a konkretizována zákonem o Ústavním soudu, nepatří.
Ústavní stížnost je tak přípustná pouze v části, ve které směřuje proti v záhlaví citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl zamítnut návrh na určení lhůty Okresnímu soudu v Ostravě k nařízení ústního jednání ve věci samé, při němž by okresní soud rozhodl o zrušení předběžného opatření, o kterém rozhodl vzpomínaným usnesením ze dne 9. 5. 2011, jakož i rozhodl o žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovateli v této věci. Ústavní soud zde ovšem dospěl k závěru, že návrh na zrušení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu je zjevně neopodstatněný. Z ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě je zřejmé, že tento si za účelem určení lhůty k provedení procesního úkonu vyžádal příslušný soudní spis Okresního soudu v Ostravě a zabýval se především otázkou existence průtahů v řízení. Po vyhodnocení námitek stěžovatele i postupu okresního soudu dospěl k závěru, že stěžovatel nenamítá průtahy řízení, ale nesouhlasí s procesními úkony soudu prvního stupně. Pakliže krajský soud uzavřel, že nesouhlas s postupem soudu prvé stolice není a nemůže být důvodem, pro který by stěžovatel mohl být úspěšný se svým návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, lze konstatovat, že krajský soud svůj závěr logicky, přesvědčivě, a tím i ústavně konformním způsobem odůvodnil, pročež Ústavní soud neshledal žádný důvod do jeho rozhodnutí zasáhnout.
Ve světle řečeného tudíž musil Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a ve zbývající části jako návrh nepřípustný i opožděný dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. března 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu