ECLI:CZ:US:2013:2.US.423.13.2
sp. zn. II. ÚS 423/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Petra Hellmicha, zastoupeného Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem, se sídlem v Praze, proti postupu policejního orgánu ve věci vedené pod č. j. OKFK-418-1094/TČ-2008, postupu Okresního soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 0 Nt 121/2009, a postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 0 Nt 1213/2010, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti l) Policie České republiky, 2) Okresního soudu v Hradci Králové a 3) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou telefaxem dne 30. ledna 2013 a k poštovní přepravě dne 31. ledna 2013 se stěžovatel domáhá, aby bylo konstatováno, že postupem policejního orgánu ve shora označené věci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), a že postupem obecných soudů ve shora označených věcech bylo zasaženo do jeho práva podle čl. 38 odst. l Listiny. Současně se stěžovatel domáhá toho, aby bylo předběžným opatřením policejnímu orgánu zakázáno pokračovat v zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele, spočívajícího v zadržování věcí odňatých stěžovateli při prohlídce jiných prostor a prohlídce nebytových prostor dne 17. února 2010.
2. Ze stěžovatelova tvrzení a z jím předložených listin vyplývá, že dne 10. října 2008, resp. 21. září 2009, byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a 4 trestního zákona (dne 4. ledna 2010 překvalifikovaného na zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku) spočívající v tom, že obchodní společnost ARLET spol. s r.o., měla realizovat obchody s minerálními oleji, aniž by v té souvislosti přiznala a zaplatila daně, a za tímto účelem byly do těchto obchodů zapojeny i obchodní společnosti FINCOM UNIVERSAL a. s., TRAFORD s. r. o., RESOFT, s. r. o., a NORDANER s. r. o.
3. V této trestní věci byl soudcem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nt 121/2009/V dne 29. července 2009 vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně účastnické stanice využívané stěžovatelem. Tento odposlech a záznam byl prodloužen nejprve příkazem soudce Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nt 1239/2009/V ze dne 22. října 2009, a posléze příkazem soudce téhož soudu sp. zn. 0 Nt 1213/2010/V ze dne 26. ledna 2010. Dále byl soudcem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nt 1096/2010 dne 15. února 2010 vydán příkaz k domovní prohlídce bydliště stěžovatele. Téhož dne vydal policejní orgán se souhlasem státního zástupce příkaz k prohlídce sídla obchodní společnosti MEREZA, s. r. o. Uvedené prohlídky byly policejním orgánem provedeny dne 17. února 2010. Při prohlídce jiných prostor byly policejním orgánem zajištěny určité věci. Přípisem ze dne 13. srpna 2010 policejní orgán vyrozuměl Okresní soud v Hradci Králové o provedení předmětné prohlídky jiných prostor. Usnesením policejního orgánu č. j. OKFK-418-633/TČ-2008-27 ze dne 9. února 2011 bylo v této věci zahájeno trestní stíhání. Přípisem ze dne 27. listopadu 2012 policejní orgán obhájci stěžovatele sdělil, že věci zajištěné při prohlídce jiných prostor jsou stále třeba k dalšímu řízení, a byly zamítnuty návrhy na výslech Jiřiny Halešové a pana Kubíčka.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně uvádí, že lhůtu k jejímu podání odvozuje od posledně uvedené listiny. Reakci policejního orgánu na své rozsáhlé podání považuje za v podstatě rozhodnutí o tom, že se námitkami stěžovatele nehodlá zabývat v souladu s dozorujícím státním zástupcem, který opakovaně postup policejního orgánu schválil. Porušení práva na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí spatřuje v tom, že pro neodkladnost a neopakovatelnost prohlídek byl jediným argumentem policejního orgánu předpoklad, že požadované doklady nebudou vydány dobrovolně. Osoby přítomné na místě nebyly před provedením prohlídek vyslechnuty, a nebyly ani vyzvány k dobrovolnému vydání požadovaných věcí. Konečně příkaz k domovní prohlídce byl vydán soudcem, který není zákonným soudcem stěžovatele. To se týká i nařízení a prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když žádný z těchto úkonů se netýkal ani společnosti alespoň formálně sídlící na území Východočeského kraje, ani osoby v tomto kraji se zdržující. Policejní orgán si musel být vědom, že místem spáchání skutku je hlavní město Praha. Ani expozitura policejního orgánu v Hradci Králové tedy nebyla od samého počátku místně příslušným orgánem pro vedení této věci a nic na tom nemění, že trestní oznámení bylo podáno Finančním úřadem v Pardubicích.
5. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle §72 odst. 5 zákona jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
6. V daném případě je zcela zřejmé, že o postupu orgánů veřejné moci se stěžovatel dozvěděl dříve, než z přípisu ze dne 27. listopadu 2012, kterým policejní orgán reagoval na různé výhrady stěžovatele k průběhu přípravného řízení, a který měl být stěžovateli doručen přesně dva měsíce před podáním ústavní stížnosti. Aby totiž mohl své námitky uplatnit, tak se o tvrzených pochybeních musel stěžovatel nejprve dozvědět. Přitom je zřejmé, že od doby, kdy k napadaným úkonům orgánů veřejné moci v dané věci došlo, uplynula již doba delší jednoho roku, když k posledním z nich (prohlídkám bydliště stěžovatele a sídla obchodní společnosti MEREZA, s. r. o.) došlo dne 17. února 2010. Proto je ústavní stížnost zcela zjevně opožděná.
7. Ale i kdyby nebyla, s ohledem na princip subsidiarity by bylo nutné ústavní stížnost v převážné míře posoudit jako nepřípustnou. Jak stěžovatel sám uvádí, dochází v dané věci teprve k ukončení přípravného řízení. Stěžovatel bude tedy moci své námitky uplatnit v dalším průběhu řízení, mimo jiné i před obecnými soudy, kterým rovněž přísluší ochrana základních práv a svobod podle čl. 4 Ústavy České republiky.
8. Ze shora vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta, jako podaná po lhůtě stanovené zákonem pro její podání, tedy podle §43 odst. 1 písm. b) zákona. Tím byl současně odmítnut i akcesorický návrh na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj