ECLI:CZ:US:2013:2.US.4429.12.1
sp. zn. II. ÚS 4429/12
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Marie Beníčkové Ph.D., zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Wellnerova 1322/3C, 779 00 Olomouc, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2012, č. j. 66 Co 685/2011-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na svých ústavně garantovaných právech. Konkrétně namítala porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava ČR").
Ústavní stížností napadeným rozhodnutím byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na majetek povinného Jaroslava Švandy podle notářského zápisu sepsaného notářem Mgr. Ondřejem Krejčovským ze dne 24. listopadu 2010 sp. zn. N 657/2010, NZ 623/2010. Odvolací soud, který uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. května 2011, č. j. 61 EXE 572/2011-15, dospěl k závěru, že předmětný notářský zápis nesplňuje podmínky vykonatelnosti a to především z toho důvodu, že pohledávky, které měly být předmětem exekuce, v době sepisu notářského zápisu neexistovaly.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se závěry odvolacího soudu. Zejména zdůraznila, že z dikce rozhodných ustanovení notářského řádu vyplývá, že dohoda vtělená do notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti musí de facto vždy postihovat plnění do budoucna. Podle názoru stěžovatelky, pokud krajský soud posoudil notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti jako nezpůsobilý exekuční titul, znemožnil jí ústavním pořádkem zaručený výkon práva směřující k uspokojení existující pohledávky. Zejména tím mělo dojít k porušení shora uvedených práv stěžovatelky.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ještě před tím, než Ústavní soud přistoupil k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, posoudil otázku včasnosti jejího podání. Ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu neodmítl, přestože napadené rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce 21. května 2012 a ústavní stížnost byla podána až 21. listopadu 2012. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 16 EXE 572/2001 totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla chybně poučena o možnosti podat dovolání, které ve lhůtě podala, a poté, co bylo dovolání dovolacím soudem odmítnuto jako nepřípustné, podala ve lhůtě počítané od doručení tohoto rozhodnutí posuzovanou ústavní stížnost.
Pokud jde o věcné posouzení námitek, které byly obsahem ústavní stížnosti, Ústavní soud zdůrazňuje, že neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, ledaže by jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo. Výklad zákonů je věcí obecných soudů. K zásahu do základního práva stěžovatelky by došlo jen za předpokladu, že by výklad obecných soudů byl v rozporu s kogentním ustanovením zákona, nebo by byl extrémně formalistický, v důsledku čehož by výsledné rozhodnutí bylo celospolečensky vnímáno jako nespravedlivé. V předmětné věci se však jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, který ústavněprávní roviny nedosahuje. Odvolací soud zaujal v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve výkladu obsahu listiny, která byla podkladem pro podání návrhu na exekuci. Námitkami stěžovatelky se náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabýval a svůj postup řádně odůvodnil. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka zejména dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel z právního názoru, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu