infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.02.2013, sp. zn. II. ÚS 4467/12 [ usnesení / BALÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2013:2.US.4467.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2013:2.US.4467.12.1
sp. zn. II. ÚS 4467/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu Pavla Černoty, zastoupeného Mgr. et Bc. Blankou Tůmovou, advokátkou se sídlem Telečská 7, 586 01 Jihlava, na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ans 4/2012-60 ze dne 11. 9. 2012 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. ve věci sp. zn. I. ÚS 3036/11), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s §30 a §31 vzpomínaného zákona. I když se navrhovatel na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších změn, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem vyhovuje toliko po stránce formální. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, nýbrž materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak byl naplněn smysl tohoto institutu, který je třeba spatřovat, a to s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, v zájmu na tom, aby Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání (viz nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994, N 58/2 SbNU 151). Ústavní soud na tomto místě připomíná též stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471), podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení". Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje, aby stěžovatel předložil pouze plnou moc pro ustanoveného advokáta za situace, kdy z přiložené vlastní "ústavní stížnosti" je zřejmé, že byla formulována stěžovatelem samotným. Ústavní soud, aniž by předjímal, zda takový postup zvolil určený advokát, anebo tento postupoval ve skutečnosti dle pokynů stěžovatele, je nucen konstatovat, že takto sepsaná ústavní stížnost kvalitativně nesplňuje náležitosti, které zákon o Ústavním soudu stanoví. Ve věci projednávané pod sp. zn. II. ÚS 4467/12 je ústavní stížnost souborem, sumou či konglomerátem nepřehledně a nesystematicky vypracovaných námitek proti postupu Nejvyššího správního soudu, přičemž právě celková nepřehlednost, nesystematičnost, nesrozumitelnost, jakož i značná míra obecnosti, resp. abstrakce některých z nich ("šikanózní postup", "posuzování postupu kasačního soudu za zavádějící" apod.), mají za následek skutečnost, že v této podobě není ústavní stížnost ani projednatelná. S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 2170/11, sp. zn. I. ÚS 2685/11, sp. zn. I. ÚS 2698/11 i již cit. sp. zn. I. ÚS 3036/11, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna. Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem podání stěžovatele odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 19. 2. 2013 Stanislav Balík soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2013:2.US.4467.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 4467/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 2. 2013
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 11. 2012
Datum zpřístupnění 6. 3. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
Soudce zpravodaj Balík Stanislav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-4467-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 78202
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22