ECLI:CZ:US:2013:2.US.4645.12.1
sp. zn. II. ÚS 4645/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., právně zastoupeného JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2012 sp. zn. 35 UL 37/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 7. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým soud zamítl stěžovatelův návrh na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k předložení návrhu na delegaci vhodnou a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se domnívá, že napadeným usnesením došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup městského soudu je účelový a jsou dány závažné důvody domnívat se, že obvodní soudy v Praze i Městský soud v Praze jsou zmítány korupcí, rozhodování u nich je ovlivňováno a manipulováno a soudci Obvodního soudu pro Prahu 4 nebudou rozhodovat spor stěžovatele nestranně.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak je tomu i v dané věci.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že pokud dospěl procesní soud v dané věci k závěru, že návrh stěžovatele na delegaci vhodnou nemá náležitosti řádného návrhu, a proto k němu nepřihlížel a nařídil ve věci jednání, nejsou dány podmínky pro určení lhůty k navrhovanému procesnímu úkonu, neboť není důvod předkládat věc příslušnému soudu k rozhodnutí o tomto návrhu, takže k průtahům v řízení nedochází. Městský soud uvedl, že v rámci tohoto řízení nemůže přezkoumávat správnost postupu procesního soudu.
Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí. Z obsahu napadeného usnesení je zjevné, že procesní soud nepovažoval stěžovatelovy návrhy na delegaci vhodnou s námitkou podjatosti všech soudců tohoto soudu a Městského soudu v Praze za bezvadný návrh, a proto jej vyzval k odstranění jeho vad, což však stěžovatel neučinil. Soud tedy nařídil v jeho věci jednání. Za této situace je usnesení o zamítnutí návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu zcela v intencích občanského soudního řádu a Ústavní soud nemá žádný důvod pro jeho přehodnocování a případnou kasaci.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu