ECLI:CZ:US:2013:2.US.4670.12.1
sp. zn. II. ÚS 4670/12
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Václava Khyna, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, se sídlem Josefa Skupy 1639/21, 708 00 Ostrava, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 14. 8. 2012, č. j. 9 Co 623/2012-192, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2012, č. j. 9 Co 280/2012-177, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen na svých ústavně garantovaných právech. Konkrétně namítl porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ze kterých vyplývá, že povinnosti lze ukládat pouze na základě zákona a v jeho mezích a daně lze ukládat jen na základě zákona.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s odůvodněním obou napadených usnesení, neboť v těchto řízeních nebylo provedeno nezbytné dokazování. Dále namítá podjatost soudců senátu 9 Co Krajského soudu v Ostravě s tím, že se pro podjatost měli sami vyloučit. Podle jeho názoru nemohou stejní soudci rozhodovat v odvolacím řízení o náhradě škody a následně pak i v řízení o exekuci vyvolané tímto předchozím rozhodováním. V předchozích řízeních, která označuje spisovými značkami, pod kterými byly vedeny u soudů, mu nebyl ustanoven zástupce, ačkoliv s ohledem na jeho nízké příjmy, proto byly u něho splněny zákonné podmínky. V této souvislosti poukazuje na svůj zdravotní stav, který vedl k částečné invaliditě, takže se jeho pravidelný příjem pohyboval kolem částky pěti tisíc korun a byl navyšován pouze valorizací důchodů.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 Ústavy.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem návrhu a příloh zaslaných stěžovatelem společně s ústavní stížností, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů v souzené věci.
Ústavní stížnost stěžovatele směřuje jednak proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2012, č. j. 9 Co 280/2012-177. To bylo stěžovateli doručeno dne 15. 5. 2012 a ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 11. 12. 2012, tedy po lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V této části nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, a to podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. K tomu jest třeba dodat, že nebyly shledány důvody postupu podle ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť návrh svým významem nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele.
Vedle toho ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 14. 8. 2012, č. j. 9 Co 623/2012-192. Tím bylo odmítnuto odvolání stěžovatele směřující proti usnesení soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, ze dne 30. 5. 2012, č. j. 040 Ex 1888/03-181, o dražební vyhlášce, kterým bylo nařízeno dražební jednání, rozhodnuto o předmětu dražby, výsledné ceně dražených nemovitostí, nejnižším podání, výši jistoty a o tom, že s prodávanými nemovitostmi nejsou spojena žádná práva a závady.
Odvolací soud odvolání odmítl proto, že směřuje proti nařízení dražebního jednání, a tedy proti rozhodnutí o vedení řízení, proti němuž odvolání není přípustné. K odvolacím argumentům stěžovatele pak uvedl, že směřují k přezkoumání otázek, které již v této fázi řízení přezkoumávat nelze. Na tomto postupu odvolacího soudu neshledává Ústavní soud žádné porušení ústavně garantovaných práv. Pokud jde o námitku podjatosti, kterou stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti nutno uvést, že stěžovatel měl příležitost tuto námitku uplatnit v řízení před obecnými soudy, tuto také opakovaně uplatňoval a o těchto námitkách obecné soudy řádně rozhodly. Námitkou účelového neustanovení zástupce je nadbytečné se zabývat, neboť ani ustanovený zástupce by nemohl zabránit tomu, aby bylo nepřípustné odvolání odmítnuto.
Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu obecných soudů, není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem by byl přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do činnosti soudů obecných přichází v úvahu až v případě takových pochybení, jež se promítají i do ústavněprávní roviny. Samotný nesouhlas stěžovatele s postupem obecných soudů nemůže opodstatněnost ústavní stížnosti založit.
Na závěr Ústavní soud nemůže než konstatovat, že odvolací soud v této, na druhém místě posuzované věci, rozhodl v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, a proto byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu