ECLI:CZ:US:2013:2.US.471.13.1
sp. zn. II. ÚS 471/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Jana Netka, zastoupeného Mgr. Lenkou Žváčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 20 C 253/2011-50 ze dne 7. listopadu 2012, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Dagmar Dohnalové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 4. února 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tím byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se po vedlejší účastnici řízení domáhal zaplacení 2.851 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo. Tvrdí, že obecný soud svým rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že se domáhal neuhrazené části sjednané ceny díla. Obecnému soudu vytýká extrémně nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho plynoucí nesprávné skutkové závěry. Konkrétně má za ničím nepodložený závěr obecného soudu, že ústní smlouva o dílo byla uzavřena za přítomnosti svědka Kainara, partnera vedlejší účastnice řízení. Proto podle něj nemůže obstát ani závěr obecného soudu, že cena za dílo byla sjednaná ve výši 13.000 Kč, protože je podložen toliko výpovědí svědka Kainara, který u jednání o ceně díla vůbec nebyl. Obecný soud tedy nevzal v potaz jeho účastnickou výpověď a bagatelizoval písemnou objednávku vedlejší účastnice řízení, v níž byla cena díla uvedena ve výši 15.851 Kč. To považuje za velmi nebezpečné. Dále uvádí, že bylo dohodnuto, že demontáž starých oken provede svědek Kainar. Proto došlo k ponížení ceny za dílo o bourací práce. Pokud měl svědek Kainar podle závěru obecného soudu provést i montáž oken, mělo dojít ke snížení ceny za tuto položku. Ale vedlejší účastnice řízení se nikdy nedomáhala slevy ze zaplacené ceny díla z tohoto důvodu. Obecnému soudu rovněž vytýká, že nevzal v potaz fotografie prokazující, že montáž provedl stěžovatel, protože jinak by předmětné fotografie nemohl pořídit. Rovněž nebyla správně zhodnocena výpověď svědka Spáčila, který věděl, že odcházel okna montovat. Je si vědom, že v daném sporu jde o částku bagatelní, nicméně je drobným živnostníkem a předmětná částka představuje zisk z celé transakce.
3. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), v ustanovení §43 přiznává v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje
k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
4. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). V minulosti Ústavní soud vymezil, že ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování, je zásadně dána jen v případech důkazů opomenutých, případech důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového se ale v posuzovaném případě nejedná.
5. Obecný soud v daném případě jasně vyložil, proč uvěřil verzi vedlejší účastnice řízení a neuvěřil verzi stěžovatele stran obsahu smlouvy o dílo, resp. sjednané ceny díla. Vyložil srozumitelně, na čem své závěry založil, a jeho rozhodnutí lze považovat za logické a legitimní a jako takové i ústavně souladné. To, že se stěžovatel s jeho závěry neztotožňuje a nadále nabízí vlastní skutkovou verzi, rozhodně není způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny, jak bylo vyloženo výše.
6. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu