ECLI:CZ:US:2013:2.US.4772.12.1
sp. zn. II. ÚS 4772/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké (soudkyně zpravodajka) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Davida Sybery a České pojišťovny, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha, obou právně zastoupených Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Výstaviště 1, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. 113 EC 286/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem, který i v ostatním splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadli stěžovatelé v záhlaví uvedené rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právní pomoc a byla porušena rovnost účastníků řízení.
Napadeným rozsudkem bylo výrokem I. uloženo stěžovateli zaplatit žalobci částku 2.648,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 2.648,- Kč ode dne 25.10.2011 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a výrokem II. uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.857,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
S rozhodnutím soudu stěžovatelé nesouhlasí. Okresní soud prý zcela opomenul navržený důkaz záznamu telefonického hovoru předloženého na CD nosiči při jednání dne 25. 7. 2012. Dle mínění stěžovatelů se jedná o závažnou vadu řízení, která je způsobilá založit jeho nepřezkoumatelnost a též jeho protiústavnost. Jak je zřejmé ze spisu okresního soudu, právní zástupce stěžovatelů se z jednání omluvil z důvodu nehody. V nepřítomnosti obou stěžovatelů soud věc projednal a provedl důkaz, k němuž se stěžovatelé objektivně neměli možnost vyjádřit. Postupem soudu tak bylo stěžovatelům odňato právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, jako tomu je právě v nyní souzené věci.
Ve vztahu k povaze projednávané věci je především nezbytné zdůraznit, že vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. §202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou.
Ústavní soud dodává, že tato procesní úprava nevzbuzuje z hlediska ústavnosti pochybnosti, neboť z žádného ustanovení Ústavy, Listiny ani z mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, neplyne povinnost vícestupňového řízení (s výjimkou věcí trestních). Ústavní stížnost v takové bagatelní věci je pak, s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu, v podstatě vyloučena, neboť chybí hrozba závažné újmy. Jinými slovy bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.
V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost splňuje podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu