ECLI:CZ:US:2013:2.US.4843.12.1
sp. zn. II. ÚS 4843/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 300/2009-213 ze dne 16. dubna 2009, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 20. prosince 2012 stěžovatel brojí proti shora označenému rozhodnutí, kterým bylo jako opožděně podané zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 4 T 219/2005-193 ze dne 13. ledna 2009.
2. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, bylo možné ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
3. Sám stěžovatel za poslední prostředek k ochraně svého práva považuje odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, o němž bylo rozhodnuto usnesením, které stěžovatel svojí stížností napadá. Ústavní soud přitom zjistil, že toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 20. května 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu proto marně uplynula v pondělí 20. července 2009.
4. Pro úplnost zbývá dodat, že Ústavní soud zjistil i to, že stěžovatel v dané věci podal ještě návrh na povolení obnovy řízení a podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. O návrhu na povolení obnovy řízení bylo konečným způsobem rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 336/2010-285 ze dne 30. září 2010, které bylo stěžovateli doručeno dne 9. listopadu 2010. Ve vztahu k němu by tedy lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v pondělí 10. ledna 2011. Stížnost pro porušení zákona pak z podnětu stěžovatele nebyla vůbec podána, a proto o ní nebylo rozhodnuto žádným rozhodnutím soudu, ohledně něhož by stěžovateli mohla běžet lhůta k podání ústavní stížnosti.
5. Ústavní stížnost stěžovatele proto byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako podaná po lhůtě stanovené zákonem pro její podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud přitom ani nevyzýval stěžovatel k odstranění vad (absence zastoupení, absence relevantní ústavněprávní argumentace, absence dostatečného množství stejnopisů podání), protože jejich odstranění by nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj