ECLI:CZ:US:2013:2.US.4887.12.1
sp. zn. II. ÚS 4887/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. Břetislava Nytry, zastoupeného JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem advokátní kanceláře Karlovy Vary, Jugoslávská 1311/14, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2012 č.j. 15 Co 621/2012-51 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech dne 11. 9. 2012 č.j. 10 C 78/2012-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva svobody pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení okresního soudu, který usnesením o předběžném opatření rozhodl, že stěžovatel je povinen zdržet se vstupu do rodinného domu na adrese V. a jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 m; zdržet se setkávání s žalobkyní a navazování kontaktů, a to v trvání 6 měsíců od 11. 9. 2012. Rovněž požaduje zrušení rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
Stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodl bez jeho slyšení před soudem a za opomenutí důkazů. Návrhu na prodloužení předběžného opatření nemělo být vyhověno, neboť žaloba na zrušení věcného břemene užíváním předmětného domu není žalobou ve věci samé. Dále tvrdí, že soudy neměly důvod pro tak hluboký zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, jakým je omezení práva svobody pohybu a pobytu, opatřením na ochranu před domácím násilím podle §76b o.s.ř.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod).
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, dle nějž se jednání opodstatňujícího nařízení předběžného opatření nedopustil, resp. ne v takové intenzitě, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
V případě rozhodování obecných soudů o nařízení předběžného opatření se přitom Ústavní soud omezuje jen na zjištění, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních respektovaly příslušná zákonná ustanovení, tj. zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole. Posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, stejně jako opodstatněnosti jeho prodloužení, je věcí obecného soudu.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy posoudily návrh na prodloužení předběžného opatření (nařízeného usnesením Okresního soudu v Karlových varech ze dne 9.8 2012) v souladu s ust. §76b odst. 4 o.s.ř. Objasnily, z jakých důvodů mají za to, že trvá stav ohrožení žalobkyně (stěžovatel předběžné opatření nerespektuje), konstatovaly, že byl podán návrh na zahájení řízení ve věci samé (návrh na zrušení věcného břemene zřízeného ve prospěch stěžovatele v nemovitosti žalobkyně, v níž dochází k jejímu ohrožení na zdraví), obecné soudy přihlédly k důvodu podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé (změna poměrů, kdy stěžovatel nabyl vlastnické právo k jinému bytu, žalobkyni omezující a ohrožující způsob užívání předmětného domu).
Za situace, kdy ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. umožňovalo odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání směřujícímu proti usnesení bez nařízení jednání, a právě o takový případ se v projednávané věci jednalo, neboť odvoláním bylo napadeno usnesení soudu prvého stupně, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření a v řízení nebylo prováděno dokazování, neshledal Ústavní soud postup Krajského soudu v Brně, který rozhodl bez nařízení jednání, jako neústavní.
Ústavní soud připomíná, že zákon nepředpokládá, že by soud měl provádět při rozhodování o nařízení předběžného opatření, které je svým charakterem prozatímní a dočasné, dokazování. Předběžné opatření může být nařízeno, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba upravit zatímně poměry účastníků, přičemž ostatní rozhodné skutečnosti musí být alespoň osvědčeny, a musí se tedy jevit alespoň jako pravděpodobné. Okolnosti významné pro rozhodnutí o předběžném opatření se tedy podávají především z návrhu nebo z listin, které byly k návrhu připojeny, popřípadě jinak předloženy. Uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí dostála. Pokud tedy stěžovatel napadá absenci dokazování, jedná se i v této části ústavní stížnosti o argumentaci nepřípadnou.
Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu