ECLI:CZ:US:2013:2.US.4901.12.1
sp. zn. II. ÚS 4901/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Daniela Dřezy, zastoupeného Mgr. Oskarem Povetzem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, 737 01, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004, a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a OKD, a.s., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, 728 30, IČO: 26863154, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem došlým dne 28. prosince 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím. K výzvě soudu byly vytýkané vady návrhu odstraněny a návrh byl doplněn podáním zpracovaným právním zástupcem. Stěžovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 z důvodů, že odvolací soud nepostupoval správně, zamítl-li jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 brojil stěžovatel s námitkou, že soud nepostupoval v souladu s příslušnými právními předpisy; tím mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
2. Jak z vylíčení rozhodných skutečností v ústavní stížnosti, tak z předchozích řízení vedených u Ústavního soudu a z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 se podává, že stěžovatel podal žalobu na vedlejšího účastníka, a domáhal se určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu stanoveného v §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy účinném znění, ale obecné soudy této žalobě nevyhověly. Proti rozhodnutím v této věci podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. III. ÚS 515/05; jeho návrh byl usnesením ze dne 18. ledna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že se stěžovatel domáhal ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-39 ze dne 5. prosince 2003. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 25 C 62/2003 bylo přitom zjištěno, že právní zástupce stěžovatele převzal citované rozhodnutí o dovolání dne 24. května 2005 a stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě - dle právně relevantního údaje plynoucího z otisku razítka pošty - dne 6. října 2005, tedy vůči rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-39 ze dne 5. prosince 2003 po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
3. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 plyne, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně - usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-297 ze dne 22. října 2012, o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 25 C 62/2003; ve věci samé jednáno nebylo, Okresní soud v Karviné řízení zastavil, neboť stěžovatel i přes poučení a výzvu k odstranění vad nezaplatil soudní poplatek.
III.
4. Ústavní stížnost je v části, ve které se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004, podána opožděně. K odůvodnění tohoto závěru postačí odkázat na zdůvodnění usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 515/05 ze dne 18. ledna 2006, jak je rekapitulováno v bodě 2 shora.
5. Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 je zjevně neopodstatněná.
6. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výsledkem rozhodovací činnosti obecných soudů, a to za situace, kdy o žalobě nebylo rozhodnuto z důvodu, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek a tuto skutečnost nerozporuje.
7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel je povinen soudní poplatek uhradit, ledaže by prokázal, že mu to jeho majetkové poměry neumožňují. Jestliže obecné soudy z tohoto důvodu odmítly o jeho žalobě jednat, učinily tak správně a postupovaly způsobem, který je v souladu s právy zaručenými ústavním pořádkem. Napadené rozhodnutí je v tomto směru srozumitelně odůvodněno a výrok se opírá o příslušné ustanovení zákona o soudních poplatcích.
IV.
8. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2013
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu