ECLI:CZ:US:2013:2.US.499.13.1
sp. zn. II. ÚS 499/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu Evy Peřinové, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 70 Co 160/2008 - 64 ze dne 5. 11. 2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 5. 2. 2013, stěžovatelka napadá v záhlaví uvedený rozsudek, který považuje za neplatný pro absenci poučení o možnosti podat proti němu dovolání v souladu s hmotným právem. Dle jejího přesvědčení na toto neplatné rozhodnutí, které zasahuje do jejího práva na spravedlivé soudní řízení, nemohou navazovat ani žádná další později vydaná soudní rozhodnutí (např. rozhodnutí o dovolání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na obnovu řízení).
Jak ověřil Ústavní soud u Okresního soudu v Olomouci, stěžovatelka podala proti nyní napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dovolání, které bylo usnesením vyššího soudního úředníka ze dne 17. 9. 2009 odmítnuto jako opožděně podané. Proti napadenému rozsudku podala též žalobu pro zmatečnost, která byla usnesením ze dne 16. 11. 2011 č. j. 26 C 353/2007-305 zamítnuta, a o následně podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 17. 5. 2012 č. j. 69 Co 89/2012-379, jímž rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrdil. Usnesení nabylo právní moci 9. 7. 2012.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Lustrací návrhů podaných u Ústavního soudu bylo zjištěno, že pod sp. zn. IV. ÚS 144/09 bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky proti nyní napadenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci, který s účinností od 1. 9. 2007 zrušil vyživovací povinnost Josefa Peřiny vůči stěžovatelce a současně zamítl žalobu stěžovatelky na zvýšení výživného. Uvedená ústavní stížnost byla usnesením ze dne 20. 4. 2009 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, neboť Ústavní soud neshledal, že by v napadeném řízení byla porušena jakákoli ústavní práva stěžovatelky.
Vydání usnesení o odmítnutí dříve podané ústavní stížnosti obecně nebrání novému podání návrhu v téže věci, pokud jsou ovšem splněny zákonem vyžadované podmínky; v případě ústavní stížnosti musí být kromě jiného dodržena lhůta podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nemůže být prominuto.
V projednávané věci je zjevné, že 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti, počítaná od následujícího dne po doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu, stěžovatelce uplynula již v roce 2009. Nyní projednávaný návrh je tak podán daleko po uplynutí stanovené kogentní lhůty. I v případě, že by stěžovatelka označila za poslední rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozhodnutí o dovolání či o žalobě pro zmatečnost (což však neučinila), šlo by o návrh podaný zjevně po uplynutí zákonné lhůty.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný.
Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatelky trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že návrh není pro opožděnost přijatelný k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj