ECLI:CZ:US:2013:2.US.519.13.1
sp. zn. II. ÚS 519/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti L. N., zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou Advokátní kanceláře Klára Samková s. r. o., se sídlem v Praze, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 228/2012-M 1569 ze dne 17. října 2012 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 82 P 75/2007-M 1448 ze dne 14. března 2012, za účasti 1) Krajského soudu v Brně a 2) Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) J. N. a 2) J. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou telefaxem a k poštovní přepravě dne 6. února 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byly usnesením soudu prvního stupně zamítnuty jeho návrhy na nařízení výkonu rozhodnutí podle rozsudku Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. P 91/2005 ze dne 19. března 2007 ve výroku o úpravě styku uložením pokut vedlejší účastnici řízení 2) (dále jen "matka"), za neuskutečněné styky stěžovatele s vedlejší účastnicí řízení 1) (dále jen "nezletilá") ve dnech 8. srpna, 22. srpna, 7. října, 21. října a 4. listopadu 2011. Usnesením odvolacího soudu bylo k jeho odvolání potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Je přesvědčen, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky, a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou k tomu splněny všechny procesní předpoklady. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, bylo možné ústavní stížnost podat v šedesátidenní lhůtě od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. S účinností od 1. ledna 2013 byla tato lhůta zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, změněna tak, že lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Posledně uvedený zákon přitom v čl. IV. odst. 2 stanoví, že "začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem nabytí tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona". V návaznosti na to plénum Ústavního soudu sdělilo (bod 4 sdělení č. 469/2012 Sb.), že lhůta k podání ústavní stížnosti bude uplatňována v souladu s přechodnými ustanoveními v čl. IV. části druhé zákona č. 404/2012 Sb.
3. Pro úplnost je možné uvést, že s ohledem na ostatní přechodná ustanovení obsažená v zákoně č. 404/2012 Sb. (čl. II. a čl. VI.) bylo úmyslem zákonodárce určit přechodná ustanovení pro lhůty, které začaly plynout před nabytím účinnosti tohoto zákona (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 94/13 ze dne 15. ledna 2013).
4. Stěžovatel sám v ústavní stížnosti tvrdí, že mu bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 6. prosince 2012. Ústavní soud přitom ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 82 P 75/2007 zjistil, že skutečně bylo toho dne rozhodnutí odvolacího soudu doručeno zástupci stěžovatele. S ohledem na to začala stěžovateli lhůta k podání ústavní stížnosti plynout podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2012, a proto marně uplynula v pondělí dne 4. února 2013.
5. Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl coby podanou po lhůtě stanovené zákonem pro její podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj