ECLI:CZ:US:2013:2.US.783.13.1
sp. zn. II. ÚS 783/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem Diskařská 2431/4, Praha, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., se sídlem v Praze, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 206/2010-194 ze dne 6. prosince 2012, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Martina Suse jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky a k poštovní přepravě dne 4. března 2013 se stěžovatelka domáhá zrušení části výroku II. napadeného usnesení. Tím bylo k jejímu odvolání potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 38 Nc 7416/2009-10 ze dne 2. prosince 2009, kterým byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka řízení podle vykonatelného rozsudku soudu v Utrechtu sp. zn. 250302/KG ZA 08-589 ze dne 5. listopadu 2008, pro náklady předchozího řízení ve výši 1.185,19 €. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11, čl. 20, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle čl. 6 odst. 1 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a podle čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze tedy podat pouze tehdy, když byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona (sp. zn. II. ÚS 207/05, U 12/37 SbNU 747).
3. Ústavní soud opakovaně uvedl, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/11 ze dne 29. července 2011, sp. zn. IV. ÚS 16/11 ze dne 21. února 2011, aj.). Pokud navrhovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je zásadně nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a není ani důvod pro přerušení řízení. Právo stěžovatele na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť mu zůstává právo podat ústavní stížnost po doručení rozhodnutí o podaném dovolání (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007).
4. V posuzovaném případě sama stěžovatelka tvrdí, že ústavní stížnost podala souběžně s dovoláním z důvodu procesní opatrnosti s ohledem na nejasnosti plynoucí ze změny v právní úpravě účinné od 1. ledna 2013 s tím, že přípustnost dovolání v jinak bagatelní věci lze vyvodit přímo z (obecnými soudy v dané věci aplikovaného) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
5. Z toho lze uzavřít, že stěžovatelka považuje dovolání za efektivní prostředek k ochraně svého práva a Ústavní soud je tímto jejím postojem vázán. Ústavní soud přitom ze shora vyložených důvodů nemá proč vyčkávat v této věci na rozhodnutí dovolacího soudu. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj