ECLI:CZ:US:2013:2.US.794.13.1
sp. zn. II. ÚS 794/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti P. B., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 4. března 2013 stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít tím, že byla "zamítnuta stížnost podaná Ministerstvu spravedlnosti sp. zn. 927/2012-OD-SPZ, která byla podána proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 172/2011". Stěžovatel se domáhá zrušení "usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 172/2011.
2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou k tomu splněny všechny formální náležitosti. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zákon ve znění účinném do 31. prosince 2012 koncipoval shora uvedenou lhůtu jako šedesátidenní.
3. Ústavní soud přitom ve své ustálené rozhodovací činnosti vyložil, že za poslední prostředek, poskytovaný zákonem k ochraně práva, nelze považovat podnět ke stížnosti pro porušení zákona. To je dáno tím, že ani sama stížnost pro porušení zákona není opravným prostředkem, který by byl oprávněn podat stěžovatel (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, U 11/2 SbNU 219; usnesení sp. zn. III. ÚS 1149/11 ze dne 18. května 2011; aj.). Za procesní prostředek k ochraně práva je možné mít jen ten procesní (opravný) instrument, jenž je v dispozici účastníka řízení, a není závislý na rozhodnutí (uvážení) jiného subjektu (příslušného státního orgánu).
4. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 172/2011 ze dne 9. listopadu 2011. Proti němu podal odvolání, které bylo jako nedůvodné zamítnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 38/2012-216 ze dne 4. června 2012. Posledně uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 26. června 2012 a jeho obhájci Mgr. Ing. Radovanu Kafkovi dne 21. června 2012. Poté stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl ministrem spravedlnosti odložen, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn dopisem sp. zn. 927/2012-OD-SPZ dne 5. prosince 2012, který byl stěžovateli doručen dne 20. prosince 2012. Konečně ve věci stěžovatele byl podán ještě jeden podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl ministrem spravedlnosti rovněž odložen, což bylo podateli oznámeno přípisem ze dne 9. ledna 2013.
5. Za shora vyloženého je patrné, že posledním prostředkem k ochraně práva, kterého stěžovatel využil, bylo odvolání. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o tomto odvolání tedy marně uplynula v pondělí dne 27. srpna 2012.
6. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl coby podanou po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona. Ústavní soud přitom stěžovatele ani nevybízel k odstranění vad (absence zastoupení, absence konkretizované ústavněprávní argumentace, absence kopií napadených rozhodnutí, absence dostatečného množství stejnopisů, nejasnost petitu), protože ani jejich odstranění by nemohlo vést k věcné projednatelnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj