ECLI:CZ:US:2013:3.US.1011.13.1
sp. zn. III. ÚS 1011/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Juraje Kokindy, zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 23 Cdo 4307/2011, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011 sp. zn. 3 Cmo 130/2010 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2010 sp. zn. 33 Cm 597/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, ustanovení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho občanskoprávní věci.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (ve znění zákona č. 404/2012 Sb.) lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
V dané věci se odvíjí tato lhůta od doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu, k čemuž došlo k rukám stěžovatelova zástupce - jak se podává z doručenky na č. l. 616 procesního - dne 26. 4. 2012.
Jestliže ústavní stížnost byla podána dne 22. 3. 2013, stalo se tak očividně opožděně. Okamžik doručení sdělení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2012 sp. zn. Ncn 195/2012, o němž se stěžovatel v původních (vlastnoručních) podáních zmiňuje rovněž, na tom ničeho nemění.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost jako návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Pro úplnost stojí za zaznamenání, že Ústavní soud - vázán petitem formulovaným v advokátním zastoupení stěžovatele - rozhodl výlučně ve vztahu k té části řízení, jež se identifikuje v záhlaví označenými rozhodnutími, přičemž nepřehlédl, že v části další, vymezené předcházejícím rozsudkem Vrchního soudu ze dne 12. 1. 2009 sp. zn. 3 Cmo 62/08, řízení podle obsahu procesního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem ještě nebylo ukončeno (srov. č.l. 615); je-li v této části věc nadále vedena u jiného krajského (městského) soudu (srov. č.l. 450), je pro Ústavní soud rozhodné, že i v případě, že již bylo o dovolání proti označenému rozsudku rozhodnuto, odpovídající rozhodnutí projednávanou ústavní stížností napadnuta nebyla.
Za dané procesní situace nebyl dán - z povahy věci - důvod zabývat se otázkou možné podjatosti člena senátu soudce JUDr. Pavla Rychetského, neboť k odmítnutí ústavní stížnosti podle citovaného ustanovení je povolán soudce zpravodaj, jímž v dané věci jmenovaný soudce není.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj