ECLI:CZ:US:2013:3.US.1046.13.2
sp. zn. III. ÚS 1046/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Formánka, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem AK se sídlem Vinohradská 1511/230, 100 00 Praha 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2010 č. j. 7 EC 40/2009-20, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. března 2013, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2010 č. j. 7 EC 40/2009-20, a to pro porušení článku 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2010 č. j. 7 EC 40/2009-20 napadl stěžovatel v souladu s poskytnutým poučením odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. srpna 2011 č. j. 58 Co 365/2011- 40 jako nepřípustné odmítl. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. července 2012 č. j. 49 EXE 3773/2012-8 byla nařízena exekuce dle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2010 č. j. 7 EC 40/2009-20 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze dne 8. srpna 2011 č. j. 58 Co 365/2011- 40 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 489,- Kč s příslušenstvím, k úhradě nákladů nalézacího řízení, k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného.
Stěžovatel v ústavní stížnosti soudu prvního stupně vytýká mj. i vadné poučení o možnosti podat odvolání. Stěžovatel uvádí, že v rámci obrany proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze se domáhal u Nevyššího správního soudu a u Nejvyššího soudu přezkoumání postupu soudu prvního stupně a soudu odvolacího, avšak tyto soudy mu sdělily, že nemají zákonem stanovenou pravomoc, aby se podáním stěžovatele zabývaly (viz sdělení Nejvyššího soudu ze dne 31. prosince 2012 a sdělení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. prosince 2012). V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že napadený rozsudek je pravomocný.
Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že již dne 15. ledna 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost téhož stěžovatele, směřující proti témuž rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2010 č. j. 7 EC 40/2009-20, která je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. I. ÚS 185/13. Protože tato ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud stěžovatele k jejich odstranění. Protože stěžovatel vady podání ve stanovené lhůtě ani později neodstranil, soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost usnesením ze dne 11. března 2013 sp. zn. I. ÚS 185/13 podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Při shrnutí výše uvedených skutečností, zejména s přihlédnutím k více než dvouměsíčnímu časovému intervalu mezi podáním první a druhé ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. března 2010 č. j. 7 EC 40/2009-20, je zřejmé, že tato v pořadí druhá ústavní stížnost byla podána opožděně.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2013
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj