ECLI:CZ:US:2013:3.US.109.13.1
sp. zn. III. ÚS 109/13
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dne 19. září 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Šmoldase, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem, AK se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2012 č. j. 1 Cmo 193/2012-205 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. 7. 2012 č. j. 19 ECm 32/2010-169, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 8. 1. 2013 se Josef Šmoldas (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů o pořádkové pokutě ve výši 5 000,- Kč (následně snížené na 1 000,- Kč), uložené mu podle ustanovení §53 o. s. ř. v občanskoprávním řízení o zaplacení částky 276 686,20 Kč s příslušenstvím.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nepokládá za nutné rekapitulovat průběh řízení před obecnými soudy ani důvody, které stěžovatele vedly k podání ústavní stížnosti, neboť obé je Ústavnímu soudu i účastníkům řízení známo.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve svém rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, v čem spatřoval opakované rušení pořádku u jednání; obdobně se i Vrchní soudu v Olomouci podrobně vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, jejichž obsah byl z podstatné části shodný s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti.
Ústavní soud se s odůvodněními uvedených rozhodnutí zcela ztotožňuje, plně na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k nim dodal; porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.
Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelitou výše pořádkové pokuty. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11 a v něm citovaná usnesení ze dne 26. 8. 1998 sp. zn. IV. ÚS 185/98 a ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. II. ÚS 53/11, dostupná, stejně jako další níže uvedené rozhodnutí, na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná), který v projednávaném případě neshledal.
Lze odkázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány, mezi něž Ústavní soud patří, byly odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny. Odporuje smyslu ústavního soudnictví, aby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem.
Zároveň je možno dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv. V daném případě však nebyla zjištěna žádná fakta, hodná zvláštního zřetele, která by odůvodňovala zásah Ústavního soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu